Zajíce už dlouho sere medvěd. A tak jednoho večera, když se medvěd ožral a válel se po zemi při cestě domů, zajíc ucítil svou příležitost, vzal do ruky klacek a zmlátil medvěda do krve. Druhý den se medvěd probudí a svolá celý les na poradu. Říká: "Včera mě někdo zmlátil, nevím, jak vypadal, jen vím, že měl na hlavě takové divné výrůstky." Zajíc se otočí k šnekovi a říká: "No, kamaráde, zdá se mi, že máš problém...!"
Ozve se zvonek u dveří. Zevnitř se ozve hlas: "Kdo je to?" - "Instalatér!" povídá zvonící. "Kdo je to?" ptá se znova hlas zevnitř. "Instalatér!!" zařve muž. "Kdo je to?" slyší opět zevnitř. "Instalatér!!!" A tak to jde dokola. Po desáté otázce a odpovědi instalatér přede dveřmi od rozčílení zkolabuje. Krátce nato se vrací majitel bytu. Zaražený zůstane stát nad ležícím tělem a mumlá si sám pro sebe: "Kdo je to?" Zevnitř se ozve hlas papouška: "Instalatér!"
Běží liška po lese a na větvi vysoké borovice vidí veverku, jak se opaluje, cigaretku, sluneční brýle, drink. I ptá se liška: "Veverko, ty nemakáš?" A veverka odpoví: "Co bych makala, kašlu na práci, je pěkné počasí, tak se opaluji." Liška běží dál a přemýšlí, přemýšlí a říká si: "Já se tady pořád honím, dělám tady zdravotní policii, lovím ty nemocné a slabé živočichy, nikdo to pořádně neocení, žaludek z toho mám oddělaný, dovolenou žádnou, takové pěkný počasí, dám si taky chvíli leháro." Jak řekla, tak i udělala, plácla s sebou na mez a opaluje se. Jde kolem myslivec s puškou na rameni, vidí vyvalující se lišku, hodí pušku k líci a prásk-prásk - složí ji.
A z toho plyne mravní ponaučení - kdo chce srát na práci, musí sedět hodně vysoko!
Vlk chytil zajíce. "Dobře, sežer si mě, ale splň mi alespoň poslední přání," prosí ušáček. "Dovol mi, abych si zatancoval Tanec smrti." Vlk, známy to milovník folklóru, souhlasil. Zajíc začal tancovat. Krok doprava, krok doleva. Tři kroky doprava, čtyři doleva... A najednou peláší pryč. Vlk se za ním překvapeně dívá: "To je ale pěkně blbá choreografie!"
Rybář chytil zlatou rybku. Když ji vytáhl na břeh, promluvila rybka lidským hlasem: "Rybáři, když mě pustíš, splním ti tři přání." Rybář, na ni kouká, vyvalený jako puk, a přemýšlí, co si tak přát. Vtom vykoukne z vody jiná ryba a taky, div se světe, promluví lidským hlasem: "Nepouštěj ji, kecá!"
Vyjde ožralá vrána z hospody. Zamává křídly, že odletí domů..., a nic! Zamává ještě jednou... - nič. Když se jí to nepovede ani na třetí pokus, vzdychne si a zamumlá: "Dlabu na to! Jdu pěšky!"
"Jak jsme přišli na svět, mami?" ptají se malí králíčci matky. "Na to jste ještě příliš malí," povídá matka. "Já myslím, že jim to už můžeš říct," zasáhl otec králík. "Tak dobře, děti, vytáhnul vás z klobouku kouzelník!"
Slon potká myšku a ta mu vleze do chobotu. Po chvíli vyleze ze zadnice a slon požitkářsky vzdychne: "Labůžo." Potom myš poprosí, jestli by mu to neudělala ještě jednou. Myška tedy ještě jednou vleze do chobotu a po chvíli vyleze ze zadku. Slon požitkářsky vzdychne: "Labůžo." A znovu myš poprosí, aby mu to ještě udělala. Myš řekne ano, ale naposled. Vleze slonovi do chobotu. Slon po chvíli strčí chobot do prdele a vzdychne: "Věčné labůžo!"
Přijde králík do lékárny a chce pomeranče. Lékárník se rozčílí: "Pomeranče mají v prodejně Ovoce-zelenina, tady je lékárna!" Druhý a třetí den ta samá situace. Když přijde králík i počtvrté, povídá lékárník: "Králíku, už ti to říkám počtvrté, vedle je prodejna ovoce, tady je lékárna. Víš co, schválně si to vyměníme Budeš jako dělat lékárníka." Lékárník vstoupí do lékárny a králíkovi, stojícímu za pultem, povídá: "Prosím kilo pomerančů." A králík na to: "A máte na ně recept?"
"Mámo, přejděme na druhou stranu silnice," říká malý hlemýžď. - "Chceš se nechat přejet? Za čtyři hodiny pojede linkový autobus!"
<
26,
27,
28,
29,
30,
31,
32,
33,
34,
35,
36,
37,
38,
39,
40,
41,
42,
43,
44,
45,
46,
47,
48,
49,
50,
>