Bylo to v období těsně po převratu. Tenkrát k nám přijížděli spousty různých poradců, protože Američané měli vytrvalou touhu nám radit. Poradci byli často důchodci, kteří si takto po Evropě zaháněli nudu. Dost nás to uráželo a byli jsme na ně dost naštvaní, že sem přijede někdo "přemoudřelý" a kibicuje, co a jak. No ale, poněvadž jsme se k nim museli chovat slušně, nezbývalo nic jiného, než si z nich tajně dělat srandu. Jednou se konalo nějaké setkání v mé kanceláři. Seděl jsem tam já s kolegou a přišli tři postarší hosté, důchodci, poradci. Když se usadili, zavolal jsem sekretářku a milým hlasem jsem ji požádal: "Moniko, přineste nám, prosím, dvě kávy a těmto americkým senilním opicím tři čaje." Na to se jeden z hostů ozval: "Jenom dvoum americkým senilním opicím, já jsem tlumočník..."
Našinec je za socialismu v Itálii na dovolené. Jak si tak oddechuje na lavičce v parku, přisedne si k němu prostitutka a tlačí se co nejblíž k němu. Našinec si odsedne dál. Ona se zase přitlačí kousek blíž a on se zase odtáhne. Naštvaná prostitutka se ho ptá: "Impotento?" On vrtí hlavou, že ne. "Buzeranto?" On zase že ne, že není buzerant. Ona na to: "Tak co tedy?" Chlapík obrátí kapsy od kalhot a tiše řekne: "Turisto, komunisto...!"
Roubíček se po zájezdu do Sovětského svazu potká s Kohnem. "Tak jakýpak to tam je, v tom Rusku, pane Roubíček," ptá se Kohn. "Ale dobrý!" - "Dobrý? To mi nepovídaj!" - "Jo, opravdu dobrý." - "No dobře Roubíček... Ale jaký to tam je, když to vemou kolem a kolem?" - "No, když to vemu kolem a kolem, tak moc dobrý ne..."
Ve společnosti se mluví o výchově dětí. Zeptají se i pana Kohna: "Vy, pokud vím, máte tři syny. Ale tady u nás nežijou, viďte?" - "Ne," odpovídá pan Kohn. "Ten nejmladší je v Polsku a buduje tam socialismus, ten prostřední je v Rumunsku a buduje tam socialismus a ten nejmladší je v Izraeli." - "A taky tam buduje socialismus?" Pan Kohn nechápavě zavrtí hlavou: "Prosím vás – ve vlastní zemi??"
Pan Roubíček si vyrazil na odborářský zájezd za odměnu do Moskvy. Po návratu zářil spokojeností a vyprávěj Kohnovi: "Je to tam ohromný, v tý Moskvě, starali se o nás báječně, zato ty jejich lidi zkusej jako zvěř. Na všechno nepředstavitelný fronty. Na maso, na máslo, na citróny – ale jednojim povím: největší fronta tam stojí na ten myší volej." - "Prosím jich, co je to za blbost, myší volej?" - "No, maj to tam na to Rudým náměstí takovej kamennej krám, a u toho stojí fronta, že konce nedohlídnete. A nad vchodem nápis, z kterýho je to jasný – Maus Oleum."
Potkají se dva sousedé: "Zrovna před chvíli jsem potkal vaši paní, sousede. Někam děsně pospíchala!" - "No jo, ona chodí do toho odborového kursu vaření, jo, ona se učí vařit, už tam chodí půl roku!" - "Půl roku už?" přikyvuje ten druhý uznale, "to už umí leccos dobrýho udělat, že jo?" - "Ale kdepak," ušklíbne se soused, "oni zatím pořád ještě probírají teprve říjnovou revoluci!"
Mezi těmi, co právě prodělali povinné politické školení, byl i soudruh Horowitz. Když se ho soudruh inspektor zeptal, co si myslí o politice strany, začal: "Soudruh Lenin napsal..." Instruktor ho přerušil: "Já se neptám na soudruha Lenina, já se ptám tebe, co si myslíš!" Horowitz se chvilku zamyslel a pak spustil: "Soudruh Stalin napsal..." Instruktor ho znovu přerušil: "Co si myslí soudruh Stalin, to všichni víme. Copak ty nemáš, soudruhu, svůj vlastní názor?" – Horowitz provinile skloní hlavu a říká: "No..., mám, ale... já s ním, soudruhu, hluboce nesouhlasím!"
V Kremlu zemřel generální tajemník ÚV KSSS Andropov a v Praze byl hned takový smutek, že nehrála ani kina. Pan Kohn to netušil, šel do kina, přijde k pokladně,, soudružka pokladní tam samozřejmě sedí, protože příkaz zní, že se nesmí promítat, né že se nemá sedět v pokladně. Pan Kohn žádá vstupenku, ale pokladní mu řekne: "Dneska nepromítáme, umřel nám Andropov." Pan Kohn se podiví: "A to nemáte jiného promítače?"
Generální tajemník komunistické strany Rumunska Ceausescu se chtěl přesvědčit o své oblibě mezi lidem. Nechal proto vyhlásit, že se polil benzínem, zapálil a na následky popálenin zemřel. Hned nato si zamaskovaný vyšel do ulic. Přijde na náměstí k obrovskému shromáždění lidí a ptá se jednoho občana, co se to děje. Občan mu odpovídá: "Náš nejmilovanější vůdce, pýcha národa, spáchal sebevraždu - polil se benzínem a zapálil. Teď děláme sbírku pro jeho nešťastnou rodinu." Ceausescu: "To je velmi chvályhodné. A kolik jste už vybrali?" Občan: "120 litrů."
Manželka vytýká manželovi: "Že se jmenujeme Prdélkovi, s tím jsem už smířená, ale že jsi se stal spolupracovníkem STB pod krycím jménem KONEČNÍK, to už je trochu moc!"
<
26,
27,
28,
29,
30,
31,
32,
33,
34,
35,
36,
37,
38,
39,
40,
41,
42,
43,
44,
45,
46,
47,
48,
49,
50,
>