Vysokoškolák přijde pozdě na přednášku asi o půl hodiny a když vstoupí do třídy, tak se ho profesor zeptá, proč jde tak pozdě. Student na to: "Pane profesore, já se Vám omlouvám, ale co se nestalo: vstanu pozdě a tak, abych stihnul vaši přednášku, osedlám koně a jedu do školy na koni, ale bohužel, na Náměstí Republiky mi ten kůň chcípnul". Profesorovi se to nechce věřit, ale posadí ho sednout. Za půl hodiny přijde jiný student s úplně stejnou výmluvou. Profesor už má zlost a když 5 minut před koncem přednášky přijde další student, profesor se ho jedovatě zeptá:" Tak co, pane kolego, taky Vám na Náměstí Republiky chcípnul kůň, když jste na něm jel do školy!?". Student na to:" Ale vůbec ne. Jel jsem do školy osmičkou, ale na Náměstí Republiky musela ta tramvaj zastavit, protože tam leželi 2 chcíplí koně."
Paní učitelka říká dětem, ať vymyslí větu, ve které bude slovo Yetti. Vzadu se přihlásí Pepíček a říká: „Yetti je sněžný muž.“ Paní učitelka mu odpoví: „Ano, správně.“ Potom se přihlásí Anička a když ji paní učitelka vyvolá, povídá: „Yetti žije v horách.“ Paní učitelka jí odpoví: „Ano, taky správně.“ Pak se přihlásí v první lavici Ferko. Paní učitelka ho vyvolá, Ferko se otočí na vedle sedícího Déža a povídá: „Déžo, je ti zima?“ Déžo mu odpoví: „Je, ty píčo!“
Syn přišel ze školy s poznámkou v žákovské knížce: "Při hodině sexuální výchovy nedává pozor, čte si při tom romány!" Otec odepsal: "Celá matka..."
Dítě ve školce poprosilo paní učitelku, aby mu pomohla obout malé kovbojské boty. Boty byly těsné a tak oba tlačili, tahali, pořád se do těch bot nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podívá na boty a říká: "Paní učitelko, my jsme obuli ty botičky obráceně." Tak se učitelka podívala a opravdu. Paní učitelka zachovala klid, boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali, tentokrát na správné nohy. Potom se chlapeček na botičky podívá a říká: "To ale nejsou moje boty." Učitelka se kousla do jazyka, aby na něho neřvala: "To jsi nevěděl dřív!!!", jak původně chtěla. S námahou zase botičky sundala a chlapeček říkal: "To nejsou moje boty, to jsou boty mého bratra a máma mi je nechává nosit." Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. A když mu po té úporné námaze pomáhala do kabátu, tak se zeptala: "Kde máš rukavičky?" A chlapeček říká: "Já je mám nacpané v botičkách." ..........Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc.
Studentka medicíny slečna Filípková předvádí na maketě porod kleštěmi. Profesor ji chvíli pozoruje a povídá: "Výborně! Teď ještě třískněte otce po hlavě a vyvraždila jste komplet celou rodinu!"
Přijde paní učitelka do třídy a oznamuje: "Děti, dnes budeme mít test z přírodověda o tom, co nám dávají zvířata. Tak třeba ty, Oto, Co nám dává ovce?" - "Vlnu!" - "Dobře. Teď ty, Slávku, co nám dává slepička?" - "Vajíčka!" - "Správně. A co ty, Karlíku, co nám dává kráva?" Karlík potichu: "Domácí úkoly!"
Mladá čerstvě vystudovaná psycholožka, blondýnka, nastupuje do první práce. Stává se psychologem na základní škole a hned je aktivní a hledá, kde začít, jak se uvést v dobrém světle. Jde na školní dvůr a tam vidí hlouček chlapečků, jak si hrají s míčem a pak jednoho, který stojí opodál, nic nedělá, jen tak popojde krok vlevo, pak dva doprava. Psycholožka si říká: "No to je jasné, introvert, začnu s ním a zapojím ho do hry." Jde k němu a říká: "Copak se děje, zlatíčko? Proč si nehraješ s ostatními? Máš nějaké problémy se zařadit, nebo tě šikanují? Svěř se mi, mně můžeš důvěřovat..." A chlapeček se nasupí a odsekne: "Ty krávo, já jsem brankář!"
Ve tři v noci zazvoní profesorovi telefon, ozve se tichý hlas: „Probudil jsem tě?“ „Hmmm... ano...“ „Tak to je dobře, protože já se ještě učím, ty hajzle!!!“
Ministr školství České Republiky je na návštěvě u papeže a když jsou chvilku sami, ptá se ho: "Svatý otče, jaký je rozdíl mezi zjevením a zázrakem?" "Zjevení by bylo, synu můj, kdyby se tu před tebou objevil Jan Amos Komenský." "A zázrak?" "Zázrak by byl, kdyby se tu objevil Jan Amos Komenský a neposlal tě do prdele!"
Paní učitelka dává dětem otázky: "Děti, co to je? Je to černé a uprostřed je díra." Hlásí se Pepíček, starý sprosťák. Učitelka pro jistotu povídá: "Děti, jděte si hrát na chvilku na zahradu..." Když děti odejdou, učitelka se ptá: "Tak Pepíčku, co to podle tebe je?" "Přeci gramofonová deska, paní učitelko!" Učitelka se vykloní z okna a volá: "Děti, pojďte zpátky, nebyla to píča!"
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>