Ptá se paní učitelka: "Když řeknu: Jsem mladá a hezká - jaký je to čas?"
Pepíček: "Prosím, minulý!"
"Vstávej už, Fando, musíš do školy!" "Ale mně se nechce!" "Proč?" "Víš, mami, nikdo mě tam nemá rád... chlapci mě bijí, děvčata se mi posmívají,... učitelé si ze mě dělají legraci... školník mě neposlouchá..." "No, nedá se nic dělat, hochu, jednou jsi tam ředitelem, tak tam jít musíš!"
Říká paní učitelka v hodině zdravovědy: "Zítra si, děti, přineste nějaký zdravotnický materiál." Druhý den Anička přinese obinadlo, Helenka teploměr, Jeníček náplasti - prostě každý nějakou maličkost. Jen Pepíček před sebou tlačí nějaký velký přístroj na kolečkách, ze kterého čouhají různé hadice a trubičky. "Co to máš, Pepíčku, kde jsi to vzal?" "Prosím, to je dědečkův dýchací přístroj." "A nezlobil se dědeček, že sis to půjčil? Co říkal?" "Prosím, jenom chrrrrrrr..."
Po prázdninách se děti vrátí do školy a paní učitelka se jich ptá, kde byly. Jeníček: "Prosím, u nás doma umějí všichni německy, tak jezdíme do Německa." Mařenka: "Prosím, u nás doma se mluví anglicky, tak jezdíme do Anglie." Pepíček: "Prosím, paní učitelko, u nás doma většinou mluvíme sprostě, a tak jezdíme do prdele!"
Na začátku školního roku se paní učitelka seznamuje s prvňáčky. Začne u chlapce v první lavici pěkně po sousedsky: "Tak se nám představ, jakpak se jmenuješ, čípak jsi?" Kluk vstane a povídá: "Jó, paní učitelko, kolem toho už bylo soudů!"
Paní učitelka zkouší Pepíčka, který poněkud hůř chápe: "Pepíčku, co nám dává husa?" - "Fádlo." - "Sádlo, ano, správně, a co nám dává ještě?" - "Fádlo." - "No, to už jsi říkal, ale co nám dává ještě kromě sádla?" - "Fádlo." - "Podívej se, Pepíčku, zkusíme to jinak. Kde spí tatínek?" - "V hofpodě." - "Ehm..., a kde pak spí maminka?" - "U foufeda." - "No..., a kde spinkáš ty, Pepíčku?" - "V poftýlce." - "No vidíš! A čím se přikrýváš?" - "Pefinou." - "No, a co je v peřině?" - "Pefí." - "No, konečně, takže co nám dává ještě husa?" - "Fádlo."
Učitel chemie zkouší: „Jmenuj mi, Pepíčku, nějaká dráždidla.“ „Prosím, dámské přirození!“ „Dost! Okamžitě mi přines žákovskou knížku a doma to dáš otci podepsat!“ Na druhý den: „Pepíčku, jak to, že sis bez dovolení přesedl do poslední lavice?“ „Tatínek říkal, že ten, pro koho není dámské přirození dráždidlo, je buzerant a od toho raději dál!“
Děkan: „Studente, proč jste se rozhodl studovat právě na naší fakultě?“
Student: „Ale táto! Nech si ty blbý otázky!“
Pepíček dostane za trest dvacetkrát napsat: Nebudu tykat paní učitelce.
Druhý den ve škole se ho učitelka ptá: "Pepíčku, proč jsi to napsal třicetkrát?" "Já ti chtěl udělat radost."
Ve třídě se ptá učitelka žáků, ve které rodině co chybí, co by potřebovali pro vylepšení životní úrovně. Celá třída se hlásí, jen Pepíček ne. "Maruško, no tak?" "Tatínek říká, prosím, že nám chybí auto." "A ty, Karlíčku?" "Maminka říká, že nám chybí chalupa." Paní učitelka se ptá dál: "Vám nic neschází, Pepíčku?" Pepíček zavrtí hlavou a povídá: "Od včerejška už ne! Včera říkal táta mámě, že chytil kapavku. A máma na to odpověděla: Tak to bylo to poslední, co nám ještě scházelo!"
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>