Pepíček přijde pozdě do školy. Učitelce vysvětluje, že se u nich doma odehrála strašná tragédie. Dědečkovi prý pochcípalo 10 králíků. Paní učitelka: „To ještě není důvod, abys chodil pozdě. Kromě toho, taková událost není žádná tragedie, tomu se říká škoda. Tragedie by byla,... třeba kdyby spadlo letadlo s panem prezidentem. Následující den přijde do třídy inspektor. A zeptal se zrovna Pepíčka: „Tak nám řekni, co jste včera probírali?“ „Prosím, probírali jsme rozdíl mezi slovy škoda a tragédie.“ „Tak mi řekni, co jsi si zapamatoval!“ „Prosím, kdyby spadlo letadlo s panem prezidentem, byla by to tragédie, ale žádná škoda. Škoda by byla, kdyby nám zase pochcípali králíci!“
Paní učitelka se ptá, jak se u dětí doma hospodaří. Janička se přihlásí a říká: „My jsme koupili vajíčka, ta jsme snědli, a slupky jsme dali slepicím.“ Honzíček: „My jsme koupili pomeranče, ty jsme snědli a ze slupek udělala máma šťávu.“ Malý Dežo: „My jsme koupili jelito. Nejdřív se s tím máma několikrát udělala, pak se špejlí z jelita vyčistila uši. Pak jsme jelito snědli, přes slupku táta jebal mámu tři dny a nakonec jsme do slupky nasrali, zavázali a šli jsme to vrátit s odůvodněním, že je to jelítko po třech dnech zkažené.“
V maďarské škole na jižním Slovensku mají hodinu slovenštiny. Paní učitelka chce, aby děti vytvořily věty se slovem oko. První se hlásí Eržika: "Oko je hnědá." Paní učitelka: "No, není to špatná věta, ale ti Slováci říkají: Oko je hnědé!" Lajoš: "Oko si ustelieš, tak budeš spať." - "No, to je hezká věta, ale oni ti Slováci říkají: Ako si ustelieš, tak budeš spať." Eszter: "O kokotě sa mi snívalo."
Paní učitelka říká dětem páté třídy, aby tvořily souvětí, kde by se v obou větách vyskytovalo slovo hezký. Mařenka: „Když budu mít hezké vysvědčení, maminka mi koupí hezké nové šaty.“ Jaruška: „Když bude o víkendu hezké počasí, pojedeme s maminkou a tatínkem na hezký výlet.“ Pepíček: „Včera se máma zase vrátila domů ožralá. Poblila se v kuchyni, posrala se nám v dětském pokoji. Když to uviděl táta, řekl: Hezký, fakt hezký...!“
Učitelka ve škole: „Žáci, řekněte mi věc, která se dává do pusy?“ Janička: „Prosím, chleba s máslem.“ Petřík: „Čokoláda a bonbóny.“ Pepíček: „Světlo.“ „Světlo?“, diví se učitelka. „Včera jsem se učil a uslyšel jsem: „Zhasni světlo a vem si ho do pusy.“
Paní učitelka se ptá dětí, co dělají ráno, když se vzbudí. Přihlásí se Pepíček a povídá: „Já se nejdřív vyseru.“ Pani učitelka obrací oči vsloup, a ptá se, čím je tatínek. Pepíček odpoví, že dlaždič. „No to jsem si mohla myslet“, povídá paní učitelka. „A co ty, Věruško?“ Já když vstanu, tak si vezmu noviny a čtu si.“ Paní učitelka celá potěšená říká: „Vidíte, děti? A čím je tvůj tatínek?“ „Můj tatínek je úředník.“ Učitelka: „Vidíš, Pepíčku, vezmi si z Věrušky příklad. A řekni nám ještě, Věruško, jak dlouho čteš?“ „Prosím, chvilku, jen co se vyseru...“
Dcera má v žákovské knížce poznámku: "Je drzá a hubatá!" Druhý den čte paní učitelka odpověď: "To má po matce. Zmlátil jsem je obě dvě! Otec."
Ve škole se ptá paní učitelka dětí: „Děti, dám vám hádanku. Řekněte mi název lesního zvířete, ke kterému když přidáme písmeno D, dostaneme část lidského těla.“ Děti přemýšlejí, přemýšlejí, ale nikdo nic nevymyslel. Paní učitelka to teda vzdala a povídá: „No přece laň! Přidáme D a máme dlaň.“
Pepíček v poslední lavici si říká pod fousy: „Já tušil, že to nebude kuna...“
Píše student matce: "Milá maminko, propadl jsem při zkouškách. Připrav na to tatínka." Matka odepíše: "Milý synu, otec je připraven. Připrav se ty!"
Rozčilená učitelka vběhne do ředitelny: "Pane řediteli, Vocásek z 9.C mi řekl, že jsem stará kráva." "Dostane pár facek a ředitelskou důtku k tomu. Kolikrát jsem mu jen říkal, že nemá soudit učitelky podle toho, jak vypadají."
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>