Ptá se profesor studenta: „Co nám můžete říci o vlivu dědičnosti?“ Student se zamyslí a odpovídá: „Když se dítě podobá otci jehož příjmení nosí, je to vliv dědičnosti. Když sousedovi, je to vliv prostředí.“
Pani učitelka vyzve děti, aby tvořily pravdivé věty s použitím slova "určitě". Anička povídá: „Nebe je určitě modré.“ „Ne Aničko - někdy je od červánků červené.“ Honzík: „Stromy jsou určitě zelené. „Ne, Honzíku - na podzim žloutnu. Pepíček: „Paní učitelko, má prd hrudky?“ „Fuj, Pepíčku, samozřejmě, že nemá!“ „Tak to jsem si určitě posral prsty.“
Učitelka v hodině přírodopisu probírá ryby a mimo jiné dětem vysvětluje, že o rybách se říká, že jsou němé. Přihlásí se Pepíček a oponuje: "Naše rybky v akváriu mluví." Učitelka: "Pepíčku to není možné." Pepíček: "Fakt paní učitelko, zrovna včera v noci jsem šel ze záchodu a z ložnice se ozvalo - JESTLI MĚ JEŠTĚ JEDNOU KOUSNEŠ DO TOHO OCASU, TAK DOSTANEŠ TAKOVOU BOMBU, ŽE PROLETÍŠ AKVÁRKEM...“
Venku sněží a tak se pani učitelka ptá dětí: "Půjdeme se koulovat, děti?" Děti nadšeně křičí: "Ano, ano!!!" „Tak dobře,“ povídá pani učitelka,
"k tabuli půjde Novák!"
Paní učitelka se ptá dětí, jak by pobraly dva melouny. Hlásí se Anička, paní učitelka jí vyvolá a Anička říká: "Jeden do jedné ruky a druhý do druhé." Pak se paní učitelka ptá, jak by pobraly tři melouny. Hlásí se Jaroušek, paní učitelka ho vyvolá a Jaroušek říká." Jeden do jedné ruky, druhý do druhé a třetího bych si na píchl na ptáka." Paní učitelka se rozzlobí a vynadá Jarouškovi. Najednou se hlásí Pepíček, paní učitelka ho vyvolá a Pepíček říká: "Já vím, jak bych pobral pět melounů." Paní učitelka říká: "To by mě samotnou zajímalo, tak povídej." Pepíček říká: "Jeden do pravé ruky, jeden do levé a na ptáka bych si napíchl Jarouška!"
Při biologii se ptá dětí paní učitelka, jaká znají slova označující mužské přirození. Přihlásí se Evička: "Prosím, penis!" Martínek: "Prosím, pyj!"
Přihlásí se Pepíček: "Prosím,LEMROUCH!" "Jak jsi na to přišel Pepíčku?" ptá se učitelka. "Prosím, to je z Jiráska. Ve Starých pověstech českých píše, že Oldřich přijel za Boženou, sestoupil z koně, ona před ním poklekla a políbila lem roucha jeho!"
Paní učitelka zadá dětem úkol, aby složily básničku se slovy jáma a rýč. Další den se nikdo nehlásí, jenom známý sprosťák - Pepíček. Paní učitelka ho teda vyvolá. Pepíček recituje svoji básničku: "Na zahradě máme jámu a v ní šuká táta mámu. A já stojím u rýče, sakra, kurva do píče, to mám ale rodiče!!!"
Maminka: "Tak na co jste si dneska v družině hráli, Pepíčku?" "Na Divoký západ." "A na co si budete hrát zítra? Taky na Divoký západ?" "Kdepak, na to už nejsou lidi, zítra hrajem na hromadné pohřbívání."
Děti ze zvláštní školy jdou do zoologické zahrady a paní učitelka se jich vždycky ptá, co vidí. Až přijdou k želvám a paní učitelka povídá: „Tak děti, co je tohle za zvířátko? No..., je to že..., že...? Máme to i ve škole na nástěnce..., no tak, že...,“ Ozve se Pepíček: „Že by Lenin?“
Šly tři ženské - dvě byly strašně ošklivé a ta třetí byla taky učitelka.
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>