Kameňáky, černý humor 921-930

< >

"Rejžo," praví scénárista, "měl bych pro vás námět na bezva drama. Představte si, dva bratři a jeden chce být kosmonautem a druhý potápěčem." - "A co je na tom fantastického?" - "No jo, já zapomněl říct, že ti bratři jsou siamská dvojčata..."

Jeden muž přinesl manželce kamaráda smutnou zprávu, že její muž měl v pivovaru nehodu a zemřel: "Je mi to moc líto." Žena plakala a naříkala, pak se uklidnila a zeptala se: "A jak se to stalo?" - "Bylo to hrozné. Spadl do kotle s černou čtrnáctkou a utopil se." - "Řekni, byl jeho konec rychlý?" - "No, nebyl..." - "Ne?" - "Popravdě řečeno, třikrát vylezl, aby si došel na záchod."

Telefonát do rádia:
- Zahrajte mému příteli, kterému dnes kombajn usekl obě nohy, slovenskou lidovou píseň "Na hornom konci, na dolnom konci, nabrúsil som si kosu"...

Jakmile jsme rozdělali v krbu oheň, manžel rozdal rodině i hostům opékací tyče a buřty. Hned nato se ulicí přiřítili požárníci a zastavili o dva domy vedle.Všech deset nás vyběhlo ven, kde jsme potkali majitele hořícího domu, jak na nás znechuceně zírají. Pak jsme si uvědomili, že všichni pořád držíme v rukou ty opékací tyče s buřty...

Smutný povzdech smolaře: "Kdybych býval věděl, do čeho lezu, tak bych se býval oběsil už na pupeční šňůře!"

Ve vesničce malomocných se přitulí žena k muži: "Miláčku, chtěla bych si pohrát s tvým přirozením. Můžu?" – "Můžeš. Je na nočním stolku..."

V cirkuse dělají nábor nových zaměstnanců. "Tak co umíte?" - "Vylezu až nahoru nad šapitó a skočím dolů do láhve od piva." - "To není možné, v tom musí být nějaký trik!" - "No, máte pravdu. Používám takový malinký trychtýřek."

Telefonát: "Haló, je tam banka? Jaký je dnes kurz dolaru?" - "Na piču."

Cedule na Sahaře: "Nejbližší oáza: stále rovně a ve čtvrtek doleva."

Rok 1812, carské Rusko. Ples u knížete Trubeckého.
Všechno je v plném lesku, hudba, dámy, kavalíři... Najednou se s rachotem otvírají dveře. Vchází na smrt ožralý poručík Rževskij. Na špagátu za sebou táhne záchodovou mísu. Všichni se před ním rozestoupí, všechno zmlkne, hudba přestane hrát. Poručík dotáhne mísu doprostřed sálu, stáhne si kalhoty, sedne na záchod a začne tlačit. Náhle, jakoby se probíral, začne si kalnýma očima prohlížet sál. Pak vytáhne z kapsy doutník, říhne si a říká: "Doufám, že přítomným dámám nebude vadit, když si zapálím..."

< 76, 77, 78, 79, 80, 81, 82, 83, 84, 85, 86, 87, 88, 89, 90, 91, 92, 93, 94, 95, 96, 97, 98, 99, 100, >