Lampasák nakreslil kruh a povídá vojákům: "Kruh má 180 stupňů." Jeden z vojáků na to: "To je blbost! Kruh má 360 stupňů!" Lampasák: "No to ano... správná připomínka, ale samozřejmě, mnohem větší kruh...!"
Důstojníci na bále. Jeden povídá: "Jestli dnes poručík Rževskij nezačne hned po příchodu říkat nějaké oplzlosti, na místě se zastřelím!" A za chvíli už přichází poručík Rževskij: "Pánové, promluvme si dnes o hudbě..." Ozval se výstřel, a poručík Rževskij pokračuje: "...například dnes ráno jsem Natašu pomiloval na klavíru, a řeknu vám, je to čertovsky kluzký nástroj."
Tam, kde končí lidská blbost, začíná vojenská logika....
V Rusku jdou propouštět do civilu vojenské veterány. Výšku odstupného jim vypočítávají tak, že každý si řekne 2 části svého těla, pak se změří vzdálenost mezi nimi, 1 cm = 100 dolarů, a podle toho mají odstupné. Jeden roztáhne ruce a povídá: "Od jedné dlaně k druhé." Změří a dostane pěkné odstupné. většina ostatních říká: "Od hlavy k patám." Změří a odstupné je ještě vyšší. Přijdou k dědovi a ten říká: "Od hlavy po vejce." - "Ale dědo, vždyť si vyberte také po paty, budete mít víc peněz." - "Ne, od hlavy po vejce." Stáhnou teda dědovi trenky, dívají se a vejce nikde. "Dědo a kde jste je nechal?" - "V Afghánistánu..., a teď, synku, měř!"
Žádost:
Vysoce vážený pane presidente!
Obracím se na Vás s prosbou o zproštění povinné vojenské služby vzhledem k obtížné rodinné situaci, ve které se nalézám:
Je mi 24 let a oženil jsem se s vdovou ve věku 44 let. Má manželka má dceru ve věku 25 let. Shodou okolností se stalo, že s touto dcerou mé manželky se oženil můj otec, čímž se stal mým zetěm, neboť si vzal mou dceru. V této souvislosti je má dcera zároveň i mou macechou. Mé manželce a mně se v lednu narodil syn; toto sítě je bratrem manželky mého otce, tedy jeho švagrem. Zároveň, jakožto bratr mé macechy, je i mým strýcem, to znamená, že můj syn je mým strýcem. Manželka mého otce, tedy má dcera, porodila na velikonoce chlapce, který je zároveň mým bratrem, neboť je synem mého otce, a zároveň i mým vnukem, protože je synem dcery mé manželky. Jsem tudíž bratrem mého vnuka a vzhledem k tomu, že jsem manželem tchyně otce toho dítěte, jsem tedy v postavení otce svého otce a zároveň i bratrem jeho syna. Jsem tedy sám sobě dědečkem.
Z těchto důvodů Vás, vážený pane presidente, prosím o zproštění vojenské služby, neboť, jak známo, zákon nedovoluje povolávat do armády zároveň dědečka, otce i syna z jedné rodiny. Věřím, že pro mou situaci projevíte pochopení.
Legionář se vrátil po několika letech služby z Afriky a za čas onemocněl. Lékař ho prohlédl a konstatoval, že trpí nadbytkem vody v těle. "Jak je to možné, vždyť jsem žádnou vodu nepil, jen samou whisky!" Po chvíli dodal: "Že by to bylo z toho ledu, co jsem do ní dával?"
Právě skončila americká občanská válka a voják konfederace jede domů vlakem. Zrovna naproti němu si sedne krásná slečna v bílém, ale hned potom si k ní přisedne seveřanský dobrodruh a začne ji obtěžovat nemravnými návrhy. Slečna jej ignoruje, až jí nakonec nabídne dva dolary, když jeho sexuální představy naplní. Vtom se jižan naštve a napálí mu kulku rovnou mezi oči. Překročí mrtvolu, přisedne ke slečně a povídá: "Dobře, vyhráli válku,... Ale ceny zvedat nebudou!"
Velitel čety křičí na nastoupenou jednotku: "Vojáci! Úkol musíme splnit, i kdybychom měli pracovat 25 hodin denně! "Má někdo nějaké otázky?" - "Pane majore, den má, prosím, jen 24 hodin..." - "Správný postřeh, vojíne! Nevadí, vstaneme o hodinu dřív!"
Německý odstřelovač leží v zákopu, je mu dlouhá chvíle, nic se neděje. Napadlo ho zkusit na Rusy fintu. Zakřičel: "Ivááán!" Z ruského zákopu se zvednul voják: "Co je?" Němec pochopitelně zamířil a prásk! – ho. Celkem se mu to zalíbilo, a tak zase zakřičel: "Vasiiil!" Z ruského zákopu se zase zvednul rudoarmějec a Němec opět – prásk! – ho. V ruském zákopu leží Kazach, celý se klepe a div se nemodlí: "Jen aby teď nezakřičel Serioža...!"
Telefonát z vojenské nemocnice: "Dobrý den, pane majore... Chci vám jen vyjádřit soustrast za těch sedm vojáků, kteří včera nepřežili ten hrozný výbuch v muničním skladu..." Major se překvapeně ptá: "Sedm? Bylo jich tam přece devět...!" Chvilka ticha, nějaký šepot..., pak nejistě: "Aha..., tak mi je ještě jednou poskládáme, možná budete mít pravdu..."
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>