Vojáci 61-70

< >

Tři generálové - jeden od pěchoty, jeden od bareťáků a jeden od letectva - se hádají, kdo má odvážnější vojáky. Letecký generál přivolá jednoho mechanika a velí: "Vojíne, pozor! Vyšplháte na támhleten sloup, nahoře zazpíváte 'Nekonečné moře mraků' a seskočíte dolů!" Vojín vyrazí tryskem ke sloupu, vyšplhá nahoru, tam zazpívá, seskočí a dopadne v pozoru. Generál ho odvelí a říká: "Tomuhle já říkám statečný muž." Velitel zvláštní jednotky velí: "Desátníku, v plné polní vyšplháte na sloup, postavíte se do pozoru, vypálíte čestnou salvu a slezete zpátky hlavou napřed!" Desátník s baretem na hlavě popadne výstroj, hodí všechno na sebe a vyrazí na sloup. Tam se postaví do pozoru, vypálí čestnou salvu a sleze hlavou napřed dolů. Postaví se v pozoru před generála, který ho odvelí a pronese: "Tomuhle říkám odvážný voják." Pěchotní generál velí: "Vojíne, plnou polní, do baťohu deset cihel a stopovacího psa, jednou rukou vyšplháte na ten sloup, nahoře zazpíváte státní hymnu, mezi zuby si vrazíte nůž a skočíte dolů po hlavě!" Vojín srazí kufry, podívá se tak na generála a předpisovým tónem vykřikne: "Naserte si, pane generále!" Načež se generál s triumfem v očích otočí k ostatním: "Tohle je podle mého odvaha, pánové!"

Na velkém vojenském cvičení jede poručík džípem po bahnité polní cestě a v jedné zatáčce vidí jiný vojenský džíp důkladně zapadlý v bahně. Zastaví, zasalutuje plukovníkovi a říká: "Pane plukovníku, váš džíp zapadl?" Zrudlý plukovník za volantem se zarazí, pak vyskočí z džípu, jde k poručíkovi, podá mu klíčky a suše praví: "Ne, Váš."

Chlápek se vytahoval před kamarádem, že jeho sestra se přestrojila za chlapa a šla jako dobrovolník do armády. Kamarád se diví: "Hele, ale to se s nimi musí i sprchovat, převlíkat a všechno, ne?" "No, to jo." "A to na to nepřijdou?" "Přijdou... ale myslíš, že to někdo řekne?"

Velitel vysvětluje dráhu střely z kanónu a čerstvě odvedený medik se ptá: "A kdybychom to dělo položili na bok, tak to bude střílet za roh?" Velitel se zamyslí a po chvíli odpoví: "V principu ano, ale v praxi se to nepoužívá."

Vojín zašel za armádním lékařem, že potřebuje nové brýle. Lékař nakoukne do záznamů a povídá: "Ale vždyť jste jedny fasoval před měsícem!" "Já vím, ale, ehm, rozbily se mi při nehodě." "Při nehodě? Při jaké nehodě? Nemám tu nic hlášeno. Nehoda na cvičení? Nehoda na střelnici? Nehoda při transportu?" "Ani jedno z toho..." "Tak jaká nehoda?" a lékař kouká do příručky klasifikace nehod. "Ech, pane, to bych si raději nechal pro sebe." "Dokud to nevysvětlíte, nemůžete nafasovat nové brýle." "No, pane, rozbily se mi, když jsem líbal svoji slečnu." "Člověče, vy si snad děláte legraci, ne? Jak si můžete při líbání slečny rozbít brýle?" "No, ona si najednou dala nohu přes nohu..."

Na jednom vojenském cvičení bylo hlavním úkolem maskování. Generál na inspekci se najednou rozeřval, když viděl jeden kmen stromu, jak začal najednou děsně poskakovat. Nechal si dotyčného zavolat: "Vojíne, uvědomujete si, jak bylo vaše nezodpovědné chování nebezpečné? V bojové situaci by mohlo stát životy celé jednotky!" "Pane, když si ze mne hejno holubů udělalo cvičný terč, zaťal jsem zuby a vydržel to. Když mi dva psi načůrali do bot, řekl jsem si, že už bylo hůř. Ale když mi po nohou vylezly dvě veverky k rozkroku a jedna řekla: 'Jeden sníme teď a druhý si schováme na zimu....'"

Ruský a americký logistik se baví o zabezpečení vojáků svých armád. Američan říká: "Náš americký voják má na den stravní dávku 5000 kilokalorií." Rus se na něj nedůvěřivě podívá, otočí se, vytáhne kalkulačku a chvilku na ní něco zuřivě vyťukává. Pak se otočí zpátky a říká: "To není možný, protože ani ten nejhladovější voják nedokáže za den sníst 25 kilo brambor."

Když jsem byl malý, maminka mi říkávala: "Papej, chlapečku, papej, abys vyrostl a vzali tě na vojnu." A já vůl žral a žral...

Napoleon odpočíval ve svém stanu, když tu náhle vrazil dovnitř sluha a volá: "Pane, Angličané! Přicházejí! Je jich sto tisíc!!" "Dobře, Jeane, přineste mi moji červenou košili." Pak Napoleon odešel a po pár hodinách se vrátil z vítězné bitvy. Sluha se ho ptá, k čemu byla to červená košile, a Napoleon odpovídá: "Milý Jeane, to je psychologická záležitost. Když mám červenou košili, vojáci neuvidí krev, kdybych byl zraněn, a tudíž se nebudou obávat, že bych mohl zemřít." O pár hodin později opět sluha přiběhne: "Pane, Angličané! Přicházejí! Je jich dvěstě tisíc!!" "Dobře, Jeane, přineste mi moji červenou košili." Opět se Napoleon vrátí z bitvy jako vítěz. Druhý den ráno sluha přibíhá a volá: "Pane, Angličané! Přicházejí! Je jich pět set tisíc!! Tady je vaše červená košile!" "Ne, Jeane, jestli jich je půl miliónu, pak to znamená, že je čas na moje hnědé kalhoty."

Syn jde na vojnu, tak mu otec dá poštovního holuba, aby mohl poslat domů zprávu. Po třech měsících se syn dostane domů a diví se, že mu neposlali ani buchty, o které si psal. Oni mu zase vyčítali, že o sobě nedal vůbec vědět. Vtom někdo klepe na dveře, otec jde otevřít, vrátí se, dá synovi hroznou facku a říká: "Ty vole, příště, až budeš posílat poštovního holuba, tak mu rozvaž křídla, on došel pěšky."

< 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, >