Vénovi bylo 55 let, šel do důchodu a začal novou kariéru. Ale zdálo se, že není schopen přijít včas do práce. Každý den přišel o pár minut pozdě. Jinak byl ale skvělý pracovník, takže si ho zavolal šéf, aby mu domluvil: "Véno, děláš svou práci výborně, ale už mě nebaví tvé pozdní příchody." - "Já vím, šéfe, pracuji na tom." - "Dobrá, to rád slyším. Ale je mi divné, že chodíš pořád pozdě. Vím, že jsi předtím byl v armádě. Co ti říkali tam, když jsi přišel pozdě?" - "Dobré ráno, pane generále..."
Malý kluk na americkém venkově vedl osla kolem plotu vojenského tábora. Pár zelených mozků si z něj začalo dělat legraci. Jeden se ptá: "Hej, usmrkanče, proč držíš toho svého brášku tak pevně?" Kluk bez mrknutí oka odpovídá: "Aby se nenechal naverbovat do armády..."
Velitel poučuje vojáky, jak se mají chovat při útoku: "Při útoku je nejdůležitější neztratit hlavu. Protože když voják ztratí hlavu..." - "...nebude si mít kam nasadit helmu!" pohotově dodá jeden z vojáků.
Velitel čety se ptá: "Vojíne Mrkvičko, stojíte na stráži a najednou se k vám plazí postava! Co uděláte?!" - "Odvedu pana plukovníka do postele, jako vždycky..."
Ustaly boje a generál provádí kontrolu ve vojenské nemocnici. Vejde do jednoho pokoje, kde leželi tři pacienti, a ptá se prvního: "Co tě trápí, vojáku?" - "Hemeroidy." - "A čím tě tady léčí?" - "Výtěry jódem a glycerínem." - "A máš nějaké přání?" - "Ano, pane generále, hned po vyléčení bych chtěl zpátky na frontu." - "Vidím, že máš dobrou morálku, dostaneš týden dovolené." U dalšího se opakuje nemoc, způsob léčby i příslib dovolené. Pak přistoupí k třetímu: "Co tobě chybí?" - "Já jsem tady s hnisavými mandlemi." - "A jak tě léčí?" - "Výtěry jódem a glycerínem." - "A máš nějaké přání?" - "Ano, pane generále, aby vyměňovali tu štětku na výtěry!"
Během prohlídky vojenského prostoru jde ministr obrany po mostě střeženém jedním vojákem. Předpokládá, že ten se postaví do pozoru a zasalutuje. Ale voják nic. "Vojáku proč jste mě nepozdravil? Nevíte, že jsem ministr obrany?" - "Vím, pane ministře, ale podle článku 236 Základního pořádku je zakázáno vzdávat poctu na mostě," odpovídá rázně voják. Ministr samozřejmě nezná dopodrobna Základní pořádek, a tak jen mávne rukou a odejde. Na ministerstvu mu to však nedá, najde si článek 236 a čte: "Voják musí být vždy smělý a vynalézavý."
"Vojáci, zdalipak víte, o čem je nejdůležitější se přesvědčit dříve, než začnete čistit pušku?" ptá se velitel mladých vojáků. "Prosím, přesvědčit se, zdali je puška moje."
Vojín Novák dělá na rotě rajóny a drhne rejžákem horní chodbu. Okolo jde plukovník a Novák ho zapomene pozdravit. "Vy neumíte zdravit?!" ptá se plukovník. "Je vidět, že vás nikdo nenaučil správnému vojenskému vystupování! Dejte mi ten rejžák, já vás to naučím. Vy jste jako plukovník a já voják, běžte na konec chodby a pomalu dojděte ke mně." Novák odešel na konec chodby, plukovník sebral rejžák a začal drhnout chodbu. Když už byl plukovník celej zapocenej, zželelo se ho Novákovi a tak se rozešel. Když míjel plukovníka, ten zahodil rejžák, postavil se do pozoru a začal salutovat. Novák se na něho podíval a povídá: "Pokračujte, já si na takový ptákoviny nepotrpím..."
Přijde voják z povolání do knihovny. Překvapená knihovnice se ptá: "Copak, venku prší?"
Šestnáctka přijde domů a že je v jiném stavu. Máma začne dělat dusno, až z ní vypáčí, že je to s nějakým vojákem. Matka, žena činu, vezme dceru, dotáhne ji do kasáren, nechá si nastoupit všechny kluky a táhne holku před nimi, aby ukázala na otce. Holka chodí a jen si mumlá: "Tenhle to nebyl, tenhle asi taky ne, tenhle ne, tenhle ne. Hele, mami, když tě řízne cirkulárka, taky nebudeš vědět, který zub to udělal."
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>