Vojevůdcům se staví sochy – vojákům pomníky.
Vojáček československé lidové armády píše babičce na Oravu: "Stará mama, mám sa dobre. Je nás na cimre dvanásť Slovákov a šesť Čechov." Babička odpověděla: "Si šikovný, Jurko, pár dní na vojne a už toľko zajatcov!"
"Moje dívka požaduje, abych jí psal z vojny dvakrát, třikrát týdně. Není to moc?" - "Nic se nemá přehánět. Znal jsem jednoho, který své dívce psal každý den, a ona se potom provdala za listonoše."
Kterýsi z důstojníků přišel v kasárnách na nápad uspořádat soutěž. Krásná soška byla příslibem tomu, kdo nejlépe odpoví na otázku, kde je na světě nejkrásněji. Vyhrál mladý poručík, který prohlásil, že nejkrásněji je v lůně nádherné ženy. Když však přinesl trofej domů, bylo mu trapné říct své velice zbožné ženě pravdu. Tvrdil tedy, že soutěž vyhrál proto, že řekl, že nejkrásněji je v kostele. Manželka ho, pochopitelně, pochválila a všechno bylo v nejlepším pořádku. Ovšem jen do prvního plesu. Jeden galantní důstojník tančil s chotí našeho poručíka a šeptal. "Milostivá, když se na Vás dívám, chápu, že právě Váš muž ví, kde je na celém světě nejkrásněji!" - "A to byste nevěřil," usmála se žena, "že tam byl dosud jen třikrát. Poprvé před svatbou, když mi chtěl udělat radost, podruhé při svatbě, protože musel..., a potřetí tam, představte si, dokonce usnul."
Americká speciální jednotka Mořští vlci se připravuje na misi do Afganistanu. Vyhlásí poplach a za několik minut je celá jednotka nastoupená v plné zbroji. Pouze vojín Johnson chybí. Přijde za dobrou hodinu. Seržant křičí: "Johnstone, všichni naši chlapci jsou připraveni natrhnout prdel tomu Talibanu a ty jdeš pozdě!" - "Seržante," omlouvá se vojín Johnson, "dostal jsem signál o poplachu, když jsem byl v posteli. Vyskočil jsem, rychle jsem si oblékl maskáče, nasadil helmu a pomaloval si tvář maskovacími barvami. Opásal jsem se řemenem, na něj vzadu připevnil granáty, vlevo zavěsil bajonet a vpravo pistoli. Navlékl jsem si neprůstřelnou vestu a nasadil ochranné brýle. Do kapsiček na vestě jsem si nacpal náhradní zásobníky s náboji, do podpažních pouzder zasunul finský nůž a Beretu a na záda přehodil batoh s nášlapnými minami. Na pravé rameno jsem si pověsil samopal a na levé bazuku. Na levé předloktí jsem upevnil minivysílačku, na pravé škrticí strunu a bombičku s paralyzujícím plynem. Do zubů jsem vzal dýku, do pravé ruky M-16, do levé kulomet. Už jsem byl na odchodu, když jsem se náhodou spatřil v zrcadle... Tak jsem se polekal, že jsem se posral a musel začít znova..."
Velký hrdina Čapajev se svým sluhou Peťkou pečou berana a chystají se na velkou pařbu. Když je už beran upečený, vzpomenou si, že jim ještě chybí chleba. Peťka se obětuje a že pro něj skočí domů. Za chvíli se vrátí a vidí opilého Čapajeva, kosti z berana a prázdné láhve od vodky. Strašně se nasere a ze vzteku narve celou beraní páteř Čapajevovi do řiti. Druhý den ráno Čapajev říká Peťkovi: "Já jsem se vcera tak spráskal... představ si, ráno se jdu vysrat za keř, a koukám, vysral jsem si páteř! Nedovedeš si představit tu fušku, narvat ji zase zpátky!!!"
Odvelí britského důstojníka k jednotce v poušti, kolem 50 mil nikde nic, žádný ženský, tak už to po pár týdnech nemůže vydržet, zavolá si podřízeného, svěří se mu a ptá se, jak to všichni bez těch ženských mohou zvládnout. Poddůstojník říká: "No to jste měl říct hned, my tady máme kuchaře, není to sice jako se ženskou, ale človeku to pomůže a uleví se mu." Důstojník chvíli přemýšlí a pak říká: "No jo, ale já nechci, aby se o tom někdo dozvěděl, vzhledem k mé hodnosti atd., však víte. Kolik lidí by o tom vědělo?" - "No celkem by o tom vědělo pět lidi: já, vy, kuchař a další dva chlapi." - "Jací dva chlapi, proč?" - "No ti dva chlapi, co musí držet kuchaře! Víte, on to totiž nemá rád..."
Mladý Kunz se při odvodu dožadoval neschopnosti, dovolávaje se na svou krátkozrakost. Odvodní komise jej uznala schopným s následující klasifikací: "Schopen pro boj zblízka."
"A na co chcete dovolenku?" ptá se velitel vojína. "Budeme mít doma zabíjačku." - "No, když něco donesete," mrknul velitel na vojáka, "tak to napíšeme jako úmrtí příbuzného."
Velitel hřímá před nastoupenou jednotkou: "Vojáci! Pamatujte si, že ve vzduchu není jenom dusík a kyslík, ale i vzácné plyny, jako heligon, aragon, paragon a další!" Vojáci se samozřejmě dají do smíchu. Velitel se rozzuří a zařve: "Soudruzi, já to vědět nemusím, já nejsem meteorolog, já jsem chemik!"
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>