Na vojenském letišti je živo. Instruktor sleduje výkony svých žáků. Najednou zachytí rádiovou depeši zoufale volající: "Zde kadet John. Nemám benzín. Co mám dělat?" – Inspektor znervózní. Snaží se nešťastníkovi dodat odvahu: "Žádný strach, hochu. Buď klidný a rozvážný. Dávej pozor, co ti řeknu. Jak jsi vysoko?" - "Nejsem ve vzduchu, jsem ještě na letišti!"
"Trestám vás, vojíne Krupičko za to, že jste v noci opilý přivezl do kasáren kolečko. Máte něco na svoji obhajobu?" - "Mám. V tom kolečku jste byl vy, pane poručíku."
Píše Skot synovi na vojnu a na závěr dopisu napsal: "Chtěl jsem Ti poslat i nějaké peníze, synku, ale, bohužel, dopis byl už zalepený..."
Rok 1812, carské Rusko. Do důstojnického kasina vešel kníže Obolenskij a vidí následující obrázek: uprostřed sálu je stůl, kolem něj stojí husaři a každý z nich má ptáka položeného na stole. Uprostřed stolu je velká kupa peněz a v koutě místností leží svázaný poručík Rževskij. Pod stropem lítá velká masařka. Kníže Obolenskij se diví: "Pánové, co to tady vyvádíte?" - "Hrajeme takovou hru, kníže. Komu si tamta moucha sedne na ptáka, ten vyhraje celý bank..." vysvětluje jeden z husarů. "A proč leží Rževskij svázaný v koutě?" - "Protože je falešný hráč, kníže..." - "Tomu nerozumím..." - "...No..., on si svého ptáka namazal hovnem..."
Promlouvá otec do duše synovi: "A až budeš na té vojně, ne aby ses zaplet s nějakou ženskou. Víš jaké tam jsou. Nakazí tebe, ty nakazíš svou holku, ta zase mě, já tvou matku a víš jaká je tvoje matka - ta nakazí celou vesnici!"
Přednáškový sál motostřelecké divize. Probíhá přednáška o významu dobrého rodinného zázemí pro důstojníka české armády. "Je na pováženou," říká přednášející, že podle sociologických výzkumů, nejčastější mimomanželský sex praktikují herci, na druhém místě jsou lékaři a hned na třetím - vojáci z povolání." - "Ale já bych svoji manželku nikdy nepodvedl!" poznamená mladý poručík. "Drž hubu, blbče!" okřikne ho soused. "Kvůli takovým, jako jsi ty, jsme až na třetím místě!"
Stojí čtyři důstojníci mezinárodních sil KFOR u široké, rozbouřené a nebezpečné řeky – Brit, Američan, Francouz a Čech. Na druhém břehu řeky se nacházejí uprchlické tábory, které potřebují humanitární i lékařskou pomoc. Důstojníci se radí, jak situaci vyřešit. První – Američan Bob, navrhuje: "Zavoláme na štáb a domluvíme leteckou podporu. Uděláme letecký most a budeme jim humanitární pomoc shazovat na padácích. Co si o tom myslíš, Jamesi?" Brit: "Souhlasím s tebou, Bobe. Určitě zavoláme na štáb, ale letecký most – to je dost drahé a jen dočasné řešení. Zavoláme ženisty a postavíme kamenný most. Budeme moci vozit materiál i lidi. Co myslíš ty, Pierre?" Francouz si zamyšleně kroutí knírkem a odpovídá: "Souhlasím, Jamesi, ale ten most bych nestavěl kamenný, ale pontonový. Když se změní režim a my budeme potřebovat rychle zmizet, jednoduše ho rozebereme. A co myslíš ty, Pepo?" Čech zvedne hlavu, hodí do řeky dokouřeného vajgla, líně se podívá na kolegy a promluví: "Já bych se na to vysral...!"
"Pane kapitáne, vojína Kropáčka právě přejel tank!" - "Jak je to možné?! Vždyť u našeho útvaru žádný tank nemáme! Co se mu, hrome, doopravdy stalo?" - "Kdybych vám řekl pravdu, tak mi stejně řeknete, že u našeho útvaru žádnou šikanu nemáme...!"
Rotmistr řve: "Vojíne Nováku, vy jste si stěžoval, že máte v omáčce hlínu?! Víte, od čeho tu vlastně jste?" - "Ano, pane rotmistře - jsem tu proto, abych bránil vlast a ne proto, abych ji po kouskách užíral."
Plukovník přehlíží vojáky, tu se u jednoho zastaví: "Co to máte s okem?" - "To je umělé oko, pane plukovníku." - "A copak to je, takové umělé oko?" - "To je oko ze skla, pane plukovníku." - "To je mi jasné, že ze skla, vždyť skrz něj musí být vidět."
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>