Dva kamarádi probírají u piva své rybářské zážitky. "Já chytil štiku, měřila 155 cm a vážila 34 kg. To byl kousek!!" - "To já zase na rybníce u chalupy vytáhl zapálenou svíčku." - "Kecáš!" - "Jo, kecám. Tak zkrať tu svou štiku o metr a já zhasnu tu svíčku!"
"Tak co, berou, berou?" ptá se okolojdoucí rybáře, který sedí na břehu a sleduje splávky. "Jo, zrovna teď jsem jednoho hodil do vody." - "Copak? Neměl míru?" - "Ne, měl stejně blbé kecy, jako vy!"
Žena strašně chtěla jít s mužem na hon. "To není pro ženy, je tam zima, nebezpečná příroda..." Ale nakonec ho ukecala. Přišli do lesa, muž jí dal do ruky pušku: "Tady se posadíš na posed, když uvidíš jelena, střelíš ho, přijdeš k němu, položíš na něj nohu a řekneš: 'To je můj úlovek, nikomu ho nedám!'" Tak žena sedla do posedu a chlapi si mezitím zašli do chaty, nalili vodky a zajídali chlebem. Najednou venku rána 'buum!' a ženský hlas: "To je můj úlovek, nikomu ho nedám!" Chlapi vyběhli ven, tam ženská, z hlavně se jí ještě kouřilo: "To je můj úlovek, nikomu ho nedám!" A vedle ní hajný: "No dobře, dobře, nikdo ti ho nebere. Ale aspoň to sedlo si odepnout můžu, ne?"
Chytí rybář zlatou rybku, a ta mu slíbí za svobodu splnění jednoho přání. Rybář si přeje: "Chci žít věčně." Rybka: "Bohužel, toto je jediné přání, které Ti splnit nemohu... Přej si cokoliv jiného." Rybář: "Dobře, tak chci umřít, až v Česku přestanou politici krást." Rybka: "Ty hajzle jeden vychcanej!"
Rybář se vrátil z rybolovu celý natěšený a chlubí se ženě: "Podívej, Marie, jaký úlovek ti nesu!" - "Ale Pepo, vždyť to je stará bota!" - "To jo, ale podívej – velikost čtyřicet sedm!"
"Dřív byl u nás v lese strašnej bordel. Zajíci žrali jetel. Lišky žraly zajíce. Medvědi žrali, co je napadlo. Teď je, chválabohu, pořádek," a hajný se se zalíbením zadíval na frontu zvířat s ešusy před polní kuchyní...
Rybář vytáhl zlatou rybku. Prý ať ho pustí, že mu splní tři přání. Chtěl být bohatý, mít krásnou ženu a být slavný. Když se ráno vzbudil, tak hledí - všude zlato, luxus. Otevřou se dveře, vstoupí krásná ženská, přijde k posteli, políbí ho na čelo a říká: "Vstávej, Ferdinande, musíme do Sarajeva!"
Rybář doma pyšně ukazuje svůj úlovek manželce a zasněně vypráví, jak to bylo na jezeře pěkné. Najednou mu vpadne do řeči manželka: "Právě volali z obchodu s rybami, že sis tam prý zapomněl peněženku i s doklady."
Hladový Lojza se vydal k řece nachytat si nějaké ryby k večeři. Rozdělal si oheň, a když se chystal nahodit udici, všiml si, že se k němu blíží slepice. Neváhal ani vteřinu, chytil, ji, oškubal, upekl a snědl. Po nějaké chvíli k němu přiběhne sousedka a křičí: "Lojzíku, neviděl jsi mou slepici?" Lojzovi padne zrak na hromadu peří pod nohami, a tak říká: "Viděl, sousedko, viděl! Tady se vysvlékla a pak plavala na druhý břeh řeky."
"Poraď, jak je třeba jít na medvěda?" - "Velmi opatrně a zezadu." - "A ty jsi zoolog?" - "Ne, zoofil!"
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>