Dva eskymáci brzy ráno vstanou a vyrazí přes zamrzlou pláň k moři na lov mrože. Jdou dvě hodiny, přijdou k zamrzlému moři, vysekají v ledu velkou díru, nachystají návnadu a s připravenými harpunami čekají. Za hodinu mrož vykoukne, oni ho zabijí a vytáhnou z vody. Popadnou ho za ocas a táhnou zpátky. Jde to ztuha, protože je to proti srsti a mrož navíc svými kly drhne o led. Když takhle jdou tři hodiny a jsou teprve v polovině, potká je bílý vědec, který je v Grónsku na vědecké výpravě. Běloch je chvíli pozoruje a pak říká: "Pánové, proč raději nevezmete toho mrože za kly a netáhnete ho za ně? Vždyť by se vám to táhlo líp!" Pak pokračuje v chůzi. Eskymáci na sebe kouknou, pokrčí rameny a zkusí to. A skutečně, mrož se jim táhne mnohem líp. Po hodině jeden z nich promluví: "Ty, to je fakt divný. Běloch. Cizinec. Teprve pár týdnů tu je. A takhle skvěle nám poradil - ten mrož se nám fakt táhne líp." Ten druhý zavrtí hlavou a říká: "No, já nevím, jestli nám poradil opravdu tak dobře. Podívej, jsme zase zpátky u moře..."
Chlap je na rybách, ale vůbec neberou. Kolem skáče žába a on jí chce ze vzteku zabít. Žába najednou promluví, že když ji nezabije, tak mu ho pěkně vykouří. A tak se taky stalo. Jenže mu to nedalo a nechal si ho přeblafnout ještě jednou. Pak se zamyslel, nechal prut u vody a spěchal i s žábou domů. Přišel do kuchyně, položil žábu na stůl a říká manželce: "Nauč ji svíčkovou a vypadni!"
Ptá se rybář kamarádů v hospodě: "Už jsem vám vyprávěl o té štice, co jsem chytil na Lipně?" "Dokonce už dvakrát. A co, stále roste?"
Sjeli se hosté z ministerstva na slavný hon. Pan lesní jim zběžně představil své spolupracovníky, jen u jednoho se pozdržel: "To je náš nejvěrnější honec František," pravil, "ačkoliv byl již třicetkrát postřelen, vykonává nadšeně svou funkci dál." "A nevadí vám takové množství olova v těle?" zeptal se jeden z hostů. "Ani ne," odvětil František, "akorát, že nemůžu plavat..."
Ostravák chytne zlatou rybku. Zlatá rybka mu nabídne splnění tří přání. Ostravák neváhá a říká: "Ať su ty zkurvene ostravske doly v Praze!" Rybka na to: "Táák a jsou tam ...., ještě si něco přej." Ostravák: "Tak a ať tam v těch dolech v Praze rubaju aj o sobotach a nedělach!" Rybka: "Táák, splněno. Ještě si něco přej, máš ještě poslední přání." Ostravák chvíli váhá, podrbe se za uchem a vyhrkne: "Kurva, ja chcu byt Pražak..."
Přiběhne sváteční střelec po lovu do místního hostince. Přisedne si k místnímu lékaři. "Víte, co jsem dnes skolil, pane doktore?" - "Vím, už byl za mnou na ošetřovně."
Sedí rybář u vody s cihlou na hlavě. Jde kolem docela pohledná ženská a nedá jí to, zeptá se, na co má na hlavě tu cihlu. Rybář povídá: „Pojďte si zašukat a já vám to pak řeknu.“ - „No dovolte, já jsem slušná žena!“ povídá ženská a dotčeně odejde. Po několika minutách ale zvědavost zvítězí, žena se vrátí a rybáři dá. Pak se ptá, jak je to s tou cihlou. Rybář: „Víte, ryby dnes moc neberou, ale na tu cihlu jste už šestá...“
Hajný se chystá do lesa a povídá ženě: „Máš tři možnosti: buď půjdeš do lesa se mnou, nebo tě ošukám do prdele, anebo mi ho vykouříš. Tak si vyber. Máš pět minut na rozmyšlení, jdu připravit psa.“ Za pět minut byl hajný zpátky a žena mu povídá: „Tvrdnou s tebou na posedu mě vůbec neláká. Do zadku to s tím tvým kanónem nemám ráda, tak ti ho vykouřím.“ Zaujala příslušnou polohu, vylovila mu ho z kalhot a začala kouřit. Po chvíli povídá: „Co je to za hnusnou chuť?“ „Co by bylo, ani psovi se nechtělo jít!“
Sedí rybář u řeky a chytne zlatou rybku. Ta, aby ji pustil, mu slíbí, že mu splní jedno přání. Rybář chvíli přemýšlí a pak vyhrkne: "Chci, abych močil šampaňské!" Rybka mu vyplní jeho přání a rybář jde spokojeně domů. Přijde domů a řekne starý: "Přines skleničky, budeme pít šampaňské."
Rychle se však opraví: "Vlastně jenom jednu, ty budeš pít z lahve!"
Rybář sedí u řeky a dívá se na své pruty. Přichází známý, také rybář, a ptá se: "Je zde dobrá voda?" "Znamenitá. Rybám se z ní vůbec nechce ven."
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>