Hospodské a opilecké 1101-1110

< >

Dvě spořádaně žijící ženy si vyrazí na dámskou jízdu a nějak nechtěně se ožerou jak dogy. Vrací se domů, a když prochází okolo hřbitova, přepadne je naléhavá potřeba. Zapadnou tedy mezi hroby, ale ani jedna nemá nic na utření. První si tedy stáhne kalhotky, utře se s nimi a zahodí je. Druhá má drahé luxusní prádlo, které nechce obětovat. Všimne si ale věnce na hrobu, u něhož dřepí a použije na utření stuhu... Ráno si jejich manželé volají a stěžují si, jak jejich jindy spořádané a slušné ženušky chrápou v posteli. Jeden z nich ještě podotkne: "Ty, ale začínám tušit to nejhorší..., moje došla bez kalhotek." A ten druhý na to: "Hm, to nic není. Ta moje měla v zadku zastrčeno stuhu, na které stálo: NIKDY NA TEBE NEZAPOMENEME. HASIČSKÝ SBOR KUNRATICE..."

Žena nešťastně zalomí rukama: "Pepo, zdá se mi, že ta flaška je tvoje jediné potěšení!" - "Ale to ne, miláčku! V lednici mám ještě jednu!"

Martin se diví: "Honzo, jak to, že jsi přestal pít?" - "Ale, posledně jsem se tak ožral, že jsem málem přefiknul tchyni!" - "Ty vole! A co ona na to?" - "No, od té doby k nám chodí s lahvemi alkoholu a sále mi nabízí: Honzíku, dej aspoň skleničku!"

Rada do života:
Když budete sto let pít dobré víno, dožijete se vysokého věku.

Byt v pátém patře. Zvoní zvonek. Domácí paní otevře a uvidí přede dveřmi znatelně společensky unaveného chlapa v montérkách. Ten se ptá: "Vy jste si objednala opraváře žaluzií?" - "Ano, ano... Ta v kuchyni nejde vytahovat." Chlápek jde do kuchyně. Než se domácí paní jde po chvíli za ním podívat, zastaví ji opětovný zvonek. Otevře dveře a stojí téměř stejný chlápek, jen špinavější a ještě víc omámený. "Vy jste si objednala opraváře žaluzií?" - "Ano, ale u mě už jeden opravuje..." - "Ale paní, to jsem já... já jsem vypadl..."

Vědci dokázali, že dát si před jídlem štamprli je nejen prospěšné, ale i málo.

< 101, 102, 103, 104, 105, 106, 107, 108, 109, 110, 111, 112, 113, 114, 115, 116, 117, 118, 119, 120, 121, 122, 123, 124, 125, >