Víte, proč nemá kohout ruce? - Protože slepice nemají kalhotky.
Jde takhle pocestný a zastaví se u prasečí farmy u ohrady plné prasat. Jedno prase má dřevěnou nohu. Protože to ještě nikdy neviděl, přijde k domu a ptá se farmáře: „Proč má to prase dřevěnou nohu?“ Farmář na to: „O tom vám povím takový příběh. Jednou jsem oral na poli a můj traktor sjel do příkopu, převrhl se a já skončil úplně bezmocný pod ním. A tohle prase přiběhlo, uvidělo to, vrátilo se domů a tam kvičelo tak hlasitě, až někdo vyběhl a pak přivedlo pomoc až ke mně.“ „Dobře, to je zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?“ Farmář: „To není všechno. Jednou, když nikdo nebyl doma, přišel do domu zloděj. A prase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou až na pole a tak dlouho kvičelo, až jsem šel za ním a mohl toho zloděje vyhnat.“ Dobře, to je taky zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?“ „No, vždyť mě nechte domluvit. Jednou jsem spal s manželkou v posteli a náš dům začal hořet. A prase zase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou a tak dlouho kvičelo, až jsem se probudila v poslední chvíli zachránil ženu a děti.“ „No to je velice dojemný příběh, ale proč má to prase dřevěnou nohu?“ „Vždyť vám to celou dobu vysvětluju. Přece když je prase tak chytré a hodné, když vás má tak rádo, tak ho přece nesníte najednou!“
Potkají se dva kamarádi, jeden má úplně bílé vlasy. Ten druhý se ho ptá: „Prosím tě, co se ti stalo?“ On na to: „Víš, byl jsem v Africe, a ztroskotali jsme uprostřed řeky plné krokodýlů.“ Druhý: „To se nedivím, že jsi zešedivěl.“ První: „Ale to není z toho. Plavu ke břehu, proti mně obrovský krokodýl, hubu jak vrata, už mě chtěl spolknout. Najednou mě něco chytne za límec a vytáhne z vody. Obrovská gorila.“ „No, to se nedivím,že si šedivý.“ „Ale to ještě není z toho. Já jsem tam musel s tou gorilou tři roky souložit.!“ „No, tak to už se vůbec nedivím, že jsi šedivý. Hlavně, že to už máš za sebou.“ „Ale to ještě není z toho. Představ si, že už jsem půl roku doma a ta potvora nenapíše, nezavolá...“
Zajíc a medvěd chytili zlatou rybku. Každému z nich slíbila splnění tří přání. Medvěd si přál první: „Chci mít krásnou medvědici s velkými kozami.“
Zajíc si přeje: „Chci motocykl Honda 1300.“ Medvěd: „Víš co, rybko, dej mi ještě jednu takovou medvědici.“ Zajíc: „A já chci, abych měl v motorce pořád plnou nádrž benzínu.“ Medvěd na to: „Rybka, ať je za každým stromem v lese taková krásná medvědice!“ Všechno se zatím splnilo, zajíc nastartoval motorku a při odjezdu zavolal třetí přání: „Ať je medvěd buzerant!“
Lev se probudí, vyleze z jeskyně, protáhne se a vidí kolem běžet zajíce: „Pojď sem, ty hajzle ušatej, řekni, kdo je králem zvířat?“ „No přece ty, lve,“ odpoví zajíc. „Správně.“ Běží kolem antilopa a lev volá: „Pojď sem, ty mrcho skákavá, řekni, kdo je králem zvířat?“ „No přece ty, lve.“ „Správně,“ narůstá lvovi sebevědomí. Jde kolem slon a lev se ho ptá: „Pojď sem, ty ušáku, řekni, kdo je králem zvířat?“ Slon ho popadne chobotem, několikrát s ním zatočí a mrskne s ním do křoví. Lev vyleze, otřepe se a říká: „Nemusíš být hned nasranej, když to nevíš...“
Černoch s velkým barevným papouškem na rameni vejde do obchodu a prodavačka praví: „Ten je ale krásný, odkud ho máte?“ „Z Afriky, tam je jich plno.“ odpoví papoušek.
Jde mravenec polní silnicí, nad ním kráva. A ta najednou zvedne oháňku... a „plesk“ ozve se tišinou. Mravenec si protře zrak a volá: Doprčic, a rovnou do oka!“
V čekárně porodnice přechází kohout nervózně z rohu do rohu. Vtom se otevřou dveře, vyleze zdravotní sestra a říká: „Gratuluju, je to vejce!“
V kupé vlaku zajíček vrže na housličky: „Hej, zomrela mi žena, už som vdovec…“ Lišce se to nelíbí: „Dej pokoj, zajíci!“ Zajíček fidlá dál. Ty jsi neslyšel? Tak pojď ven!“ Vyjdou na chodbičku, chlupy létají, zpráskaná liška se vrátí do kupé, zajíček hned za ní a hned se zase chopí smyčce: „Tam okolo Levoči, tam sa voda točí...“ „Dej pokoj,“ vrčí vedle sedící vlk, „tahle se mi nelíbí.“ „Tak pojď ven!“ Situace se opakuje, vlk se vrátí s natrženým uchem i ocasem. Spokojený zajíček hned zas bere housličky. Do otevřených dveří kupé strčí hlavu medvěd a ptá se: „Tak čo, komu sa tu ešte nepáčia slovenské ľudové pesničky?“
Jde ožralý zajíc z diskotéky a motá si to kolem liščí nory, před kterou dovádějí liščata. Zajíc, přeškolený fernetem na hrdinu, na ně zařve: „Hej, potvory zrzavé, máte doma mámu?“ „Ne zajíci, nemáme.“ „Tak to se nedá nic dělat. Aspoň jí vyřiďte, že až ji potkám, tak ji ojedu, že na to do smrti nezapomene!“ Za chvíli přiběhne domů stará liška: „Čichám, čichám zaječinu. Co tu chtěl?“ „Máme ti vyřídit, že až tě potká, tak tě ojede...“ Jak to liška uslyšela, zježila se jí srst a se vztyčeným ocasem se rozeběhla po zajícově stopě. Ten, nic netuše, si to zatím štrádluje po pěšině a zpívá si opilecké písně. Jakmile však za sebou spatří funící kmotru, okamžitě vystřízliví a peláší les neles, mez nemez, přímo k vesnici. Doběhne k prvnímu plaňkovému plotu, proskočí, liška za ním... jenže uvízne, zašprajcuje se, nemůže tam, ani zpátky. Zajíc zabrzdí, otočí se, přihladí si fousky a prohlásí: „No, když jsem to těm liščatům slíbil...“
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>