Pohádkové 81-90

< >

O neposlušných kůzlátkách.
Zmlsaný vlk došel k chaloupce a tenoučkým hláskem volal: "Kůzlátka, děťátka, otevřete vrátka..., vaše máma přišla, mléčko vám donesla..." - "Tůdle!" nedaly se napálit kozičky. "Na ten fór ti, vlku, neskočíme. Naše matička tak brzo nepřijde. Šla si totiž do Velkých Popovic vychutnat svého kozla."

Karkulka se ptá babičky: "Babičko, proč máš tak velké oči?" - "Abych tě lépe viděla." - "A proč máš tak velké uši?" - "Abych tě lépe slyšela." - "A proč máš tak velkou pusu?" - "Protože tvůj dědeček má velkého čuráka."

Karkulka nesla babičce výslužku k svátku. Přijde k ní a vidí babičku, jak sedí u stolu, jedna láhev rumu už byla prázdná, ve druhé bylo půl. "Babičko, babičko, vlk tady ještě nebyl a vy už jste sežraná."

Jaké je volné pokračování pohádky "Princezna se zlatou hvězdou na čele"? – Princezna se zlatou žílou v prdeli.

Tři bráchové se představují princeznám: "Já jsem pán Slunce a říkají mi Slunečník." Druhý: "Já jsem pán Měsíce a říkají mi Měsíčník." Třetí: "Já jsem pán Větrů a říkají mi Konečník."

Když si princ sundal kalhoty, Sněhurka spatřila osmého trpaslíka.

Medvídek Pú jde s prasátkem do lesa a prasátko se ptá: "Medvídku, kam jdeme?" Medvídek Pú odpovídá: "Do lesa, zabít svini." – Překvapené prasátko se ptá: "A neuteče nám?" - "Kam by si utíkalo..."

Zima v lese. Spí otec medvěd, máma medvědice i malinký medvídek. Probudí se otec medvěd, jde do kuchyně, podívá se na svoji misku a je prázdná. Křičí: "Kdo mi snědl moji kaši?" Vyběhne malý medvídek, podívá se do své misky, a ta je taky prázdná. Křičí: "Kdo mi snědl moji kaši?" Přichází i ospalá máma medvědice a zívajíce říká: "Nikdo vám nesnědl vaši kaši! Ještě jsem nenavařila!!"

Karkulka se ptá babičky: "Babi, proč máš tak velký nos?" - "Spletla jsem si heroin s kypřícím práškem, holčičko..."

Žil jednou jeden harmonikář a malé děvčátko. Chodili si oni z vesnice do vesnice. Starý harmonikář hrál na své harmonice, děvčátko zpívalo a tancovalo a na konci představení vzalo starou čepici a vybralo do ní od publika penízky. Tak si oni žili. Jednou po představení se před nimi objevila dobrá víla a řekla: "Já jsem dobrá víla a splním vám každému jedno přání." - "Milá dobrá vílo...!" potěšilo se děvčátko. "Já chci, aby byla tahle stará čepice stále plná zlatých mincí..." - "Jdi do prdele!" rozzlobí se starý harmonikář, který nevěřil na dobré víly.
... A tak oni pokračovali ve své pouti. Akorát děvčátko mělo starou čepici plnou zlatých mincí a starému harmonikáři trčela ze zadku dobrá víla...

< 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, >