Kameňáky, černý humor 1281-1290

< >

Vědci dokázali, že dvě minuty smíchu odpovídají dvaceti minutám běhu. Kdybyste mě hledali, tak sedím v parku a směju se běžcům.

Vždy jsem si myslel, že se mi podaří dotknout se svého vnitřního já díky meditaci – a ne kvůli jednovrstvému toaleťáku z Lidlu.

Včera pozdě večer jsem vzal stopařku. Ona se po chvíli ptá: "To se nebojíte, takhle v noci, brát cizí lidi? Co kdyby to byl nějaký sériový vrah?" Já na to: "Prosím vás, víte, jaká je pravděpodobnost, že se v jednom autě potkají dva sérioví vrazi?"

Přijde kostra k radiátoru a vroucně říká: "Ahoj, teto Jolano!"

Pavel se hrdě postaví před rodiče své vyvolené: "Pane Nováku! Přišel jsem vás požádat o ruku vaší dcery!" - "A kolik vyděláváš, pokud se smím zeptat?" ptá se otec. "Ehm... 25 000 měsíčně..." - "Pche, mladý muži!" posměšně řekne otec. "Moje dcera je náročná mladá žena, to vám nebude stačit ani na toaletní papír!" ...Později... "Zlato, lásko moje," tulí se k němu jeho vyvolená nedočkavě, "tak povídej, co řekl otec?" - "Hm..., jak ti to mám říct... no, že moc sereš...!"

"Z této skály..." říká průvodce návštěvníkům, "před rokem skočilo dvacetileté děvče..." - "Z deprese?" ptá se starší paní. "Ne, z Maďarska..." odpoví průvodce.

Stěžuje si Pepa kamarádovi: "Přítelkyně se se mnou rozešla, protože se prý chovám jako dítě... A hádej, kdo má od té doby zákaz vstupu do mého bunkru na stromě?"

< 126, 127, 128, 129, 130, 131, 132, 133, 134, 135, 136, 137, 138, 139, 140, 141, 142, 143, 144, 145, 146, 147, 148, 149, 150, >