Manželské 1531-1540

< >

Manželka: "Drahý, nedělají mě ty šaty tlustou?" On bez váhání: "Ne, miláčku, to tvoje sádlo tě dělá tlustou..."

Manželství je takový celoživotní workshop. On – work, ona – shop.

Při rozhovorech s manželkou se mi často vkrádá do mysli myšlenka, že patnáct let za vraždu není zase až tak moc.

"Máte pěkného manžela, milá přítelkyně, vypadá velice zachovale." - "Vidíte, a to ho mám z druhé ruky."

Žena se v noci probudí a všimne si, že manžel není v jejich posteli. Navlékne si noční košili a jde se za ním podívat do přízemí. Najde ho, jak sedí u kuchyňského stolu s hrnkem horkého kafe. Zdá se býti pohroužen do hlubokých úvah, jen tak civí do zdi. Žena sleduje, jak si utírá slzu a srká horké kafe. "Co se děje, drahý?" zašeptá. "Proč jsi takhle v noci tady dole?" Manžel vzhlédne od kafe: "Ale, jenom jsem si vzpomínal, jak jsme se před dvaceti lety poprvé potkali a začali spolu chodit. Tobě bylo šestnáct. Pamatuješ se?" vážně dodává. Žena je dojata až k slzám, když vidí, jak je její manžel pamětlivý, jak je citlivý. Manžel se odmlčí, těžko hledá slova. "A pamatuješ, když nás tvůj táta přistihl v mým autě na zadním sedadle?" - "Jo, to si pamatuji!" říká žena a uvelebuje se v křesle vedle něho. Manžel pokračuje: "Vzpomínáš, jak mi vrazil brokovnici do obličeje a řekl: Vezmeš si mou dceru, nebo chceš, abych tě poslal na dvacet let do vězení?" - "To si taky pamatuji," odpoví žena něžně. On si setře další slzu z tváře a říká: "Dnes bych byl propuštěn..."

Soused vidí, jak pan Kropáček na střeše seřizuje anténu. Manželka z obýváku křičí: "Zrní...! Zrní!" Soused povídá: "Člověče, ty si tu hraješ na střeše a žena ti doma řve hlady!"

Dvacet let jsme žili já a moje žena šťastně... a potom jsme se seznámili.

< 151, 152, 153, 154, 155, 156, 157, 158, 159, 160, 161, 162, 163, 164, 165, 166, 167, 168, 169, 170, 171, 172, 173, 174, 175, >