Na olympiádě se ve finále volného stylu potkali na žíněnce Rus Medveděv, nechvalně známý svým speciálním držením zvaným preclík, a český borec Vohrada, chlápek protřelý životem. Trenér našeho borce před zápasem provádí instruktáž: "Pepo, koukej se od něj držet daleko. Jestli se ti jednou dostane na tělo a chytne tě do preclíku, jsi ztracenej. Ještě nikdo se z toho držení nedostal!" Zápas začal. Oba stokiloví borci okolo sebe pomalu krouží, občas zkouší nenápadné výpady. Pak se najednou Rus vymrštil, plácnul svojí obrovskou tlapou Pepu přes záda. Tomu se podlomila kolena a Rus už byl za ním a doslova ho zmáčknul svým obávaným držením. Diváci už jen čekali na hvizd rozhodčího, když v tom najednou Rus s překvapivým výrazem ve tváři vylétl do vzduchu, plácl sebou na zem a Pepa mu přistál na hrudi. Protože s dechem vyraženým jedním metrákem živé váhy se blbě zápasí, rozhodčí odklepl vítězství Pepovi. Ten se ihned po zápase vymanil z hloučku novinářů a zamířil do šaten. Tam ho trenér zpovídal, jak se mu povedlo Rusa přeprat. Pepa povídá: "No, když mě praštil a pak zmáčknul, zatmělo se mi před očima. Nemohl jsem se skoro hýbat, ale když jsem znovu otevřel oči, přímo u huby jsem mel koule. Tak jsem trochu pootočil hlavu a vší silou se zakousl. A nikdy bych nevěřil, kolik energie v sobě člověk najde, když se kousne do vlastních koulí!"
Koná se paralympiáda a přihlásí se také hlava. Komisař se opatrně ptá, zda ten její handicap není přece jenom velký. Ale hlava na to: "To je v pořádku, já umím plavat ušima, klidně mě nahlaste na plavání." Tak tedy přihlásí hlavu na plavecký závod. Přinesou ji na start. Položí ji na startovní blok. Zazní startovní výstřel. Všichni, kromě hlavy, se snaží plavat do cíle. A hlava nic, stále je na bloku. Startér k ní přijde a hodí ji do vody. A hlava jde ke dnu, bublinky jí stoupají od úst.... Komisař se zděsí, seběhne k bazénu, podběrákem vyloví hlavu a okamžitě ji resuscitují. Když se hlava probere, tak jí komisař začne nadávat: "Já to říkal, že je to blbost, prý plavat ušima!" Hlava vyplivne vodu a povídá: "Kterej vůl mi nasadil tu koupací čepici?"
„Manžel se vrátil, musíš oknem ven!“, zděšeně vyhazuje paní Nováková ráno milence. „Neblázni, vždyť jsem nahý a navíc venku prší, bránil se, ale najednou byl na ulici. Kolem zrovna běžela skupina vytrvalců. Skočil mezi ně a běžel s nimi, jakoby se nic nedělo. Závodník běžící vedle něj se ptá: „Hele, a to vždy běháš takhle nahatý?“ Vyhozený milenec odpovídá: „Jo, já to mám takhle rád. Celý se krásně provětrám a taky mám menší odpor vzduchu.“ „Hele, a to pokaždé běháš s prezervativem?“, ptá se druhý. „Ne, jenom když prší.“
Závodníci se sejdou večer před Jizerskou padesátkou na chatě, kde se bude nocovat. Přijelo ale strašně moc závodníků, postelí bylo málo a tak se dohodli, že budou spát po třech. Jedna trojice chtěla být na závod odpočatá a tak šli hned spát. Lehli si všichni vedle sebe do postele a brzy usnuli. Ráno se probudí jeden na kraji a mrmlá si: „To teda byla noc, celou noc se mi zdálo, že mi někdo honí péro!“ Chvíli na to se probudí ten na druhém kraji postele a říká: „Sakra, to ale byla noc, celou dobu se mi zdálo, že mi někdo honí péro!“ Vtom se probudil ten uprostřed, celý mokrý a říká: „Kámoši, nebudete mi věřit, co se mi zdálo. Zdálo se mi, že jsem ten závod už běžel, a měl jsem dvě takhle (-----) krátké hůlky!“
Povídají si dva známí: „Už jsem ti říkal, že jsem porazil světového šachového velmistra?“ „To teda ne, a jak se ti to povedlo?“ „Služební volhou...“
Víte, jak gymnastka pozná, že si má vyměnit kalhotky? - Když se přilepí ke kladině.
Před závody v hodu kladivem povídá jeden z kladivářů známému. „Dnes se musím vytáhnout, na tribuně sedí moje manželka a tchýně.“ „To je zbytečný. Tak daleko stejně nedohodíš.“
Dva parašutisté se při volném pádu drží za ruce. Jeden si dává jablko a nabízí i druhému. Když dojedli, vytáhne další a zase nabízí jedno i příteli, pořád jsou ve volném pádu. U třetího jabka už to přítel nevydrží a ptá se: „Odkud, sakra, pořád bereš ta jabka?“ „Od tebe, máš jich na zádech plný ruksak.“
Diváci u trati pozorují maratónský běh. Pan Vomáčka se sází: „O kolik, pánové, že támhle ten s tou červenou kravatou bude první?“ Někdo mu oponuje: „To se klidně vsadím, ono to totiž není kravata, ale jeho jazyk!“
V parku vedle sebe běží dva muži. A protože je běh spojuje, navzájem se představí: „Kučera, maratón!“ „Nováček, sračka!“
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>