"Prosím tě, Izák, proč mě chceš táhnout až támhle pámbu ví kam na most, když tadyhle pár kroků je přívoz?" - "Protože toho převozníka nenávidím, víš?" - "A proč?" - "No protože mě urazil! Představ si! Já se tady vloni topil, on mě vytáh, já mu dal pětikorunu a on mi dal čtyři padesát nazpátek!"
"Poslechni, Mergle, co říkáš tomu mladýmu Mauschitzovi?" - "To je úplnej blbec." - "Jo? Představ si, on si chce vzít moji dceru!" - "No tak vidíš!"
"Slečno Sáro, měl bych pro vás takovou závažnou otázku: chcete se stát mojí chotí?" - "Už jsem vám, pane Katz, řekla dvakrát, že nechci!" - "Ale jéje, odpusťte, to jste byla vy?"
Mladý Heřman Popper stojí v hale Rosenbaumovy vily s ohromnou kyticí v ruce a lapá po dechu. Z jedněch dveří vyjde otec Rosenbaum: "Ale to jsou k nám hosti, Popper! Jak na nich tak koukám, tak oni mě jdou požádat o Hedviččinu ruku!" - "A... ano, ale..." - "Copak?" – Já..., já jsem náhodou nakouk tadyhle do toho pokoje a ... slečna Hedvička tam kojí nějaké dítě...!?" - "No a co by nekojila?" uklidňuje ho otec Rosenbaum. "Když má čas - a mlíko...?"
Pan Grünfeld odjíždí na delší dobu za hranice a tak si přinese k panu Ornsteinovi krabičku rodinných šperků, aby mu je pan Ornstein schoval ve své nedobytné pokladně. Po čase se Grünfeld vrátí a jde rovnou k Ornsteinovi pro tu krabičku. "Jakou krabičku?" diví se Ornstein, "já o žádný krabičce nic nevím!" - "No dovol, jak to, že nevíš? Vždyť jsi ji přede mnou a před tím tvým pokladníkem, tím Karpelesem, zavřel tadyhle do pokladny!" Ornstein si dá zavolat pokladníka Karpelese: "Poslechnou, Karpelesi, vědí oni něco o tom, že si tuhle pan Grünfeld k nám schoval nějakou krabičku se šperkama?" - "Za koho mě maj, pane šéf?" diví se pokladník. "Nic takovýho mi není známo!" - "No dobře, můžou jít." Když pokladník odešel, vrhne se Grünfeld na Ornsteina a začne mu spílat do lumpů a gaunerů. "Moment," řekne klidně Ornstein, otevře pokladnu a vyndá z ní Grünfeldovu krabičku. Grünfeld přepočítá šperky, všechno souhlasí. Grünfeld žasne: "Ty jsi se zbláznil, Ornstein? Nejdřív mi to zapřeš a pak mi to v pořádku vrátíš? Co tě to napadlo?" - "Nic, Grünfeld. Já ti chtěl jenom ukázat, jakej mám spolehlivej personál!"
"Vědí, pane Khon, že jejich jméno se vyskytuje v jedný český národní písničce?" - "Prosim jich?! V který?" - "No přece: Na khónička si vyskočím...!" - "A vědí, pane Silbersteine, že jejich jméno se vyskytuje v jedný ryze české větě?" - "Ale jdou. A v který?" - "Poliběj nám prdel, pane Silberstein!"
Ve společnosti se mluví o výchově dětí. Zeptají se i pana Kohna: "Vy, pokud vím, máte tři syny. Ale tady u nás nežijou, viďte?" - "Ne," odpovídá pan Kohn. "Ten nejmladší je v Polsku a buduje tam socialismus, ten prostřední je v Rumunsku a buduje tam socialismus a ten nejmladší je v Izraeli." - "A taky tam buduje socialismus?" Pan Kohn nechápavě zavrtí hlavou: "Prosím vás – ve vlastní zemi??"
Roubíčkovi se byli podívat ve Švýcarsku. Paní Roubíčková potom vykládá: "Ono se s tím Švýcarskem nadělá, víte, ale ono je to tam všude stejný, ať přijdete kamkoli. Když jste nahoře, tak se koukáte dolů, a když jste dole, tak se koukáte nahoru!"
"Poslechni, Klein dal jsi mi čestný slovo, že mi tu stovku do týdne vrátíš, a už je to měsíc. Ty máš hezký čestný slovo!" - "No jo, Rosenbaum, to zas nesmíš bejt takový romantik. Copak jsme tři mušketýři?"
Paní Lustigová přijde k rodinnému lékaři, doktou Bornovi. "Pane doktor, budou muset toho mýho Izáka pořádně prohlídnout." - "Copak je s ním, milostpaní?" – "Představějí si, že já třeba celou hodinu mu něco vykládám a najednou zjistím, že on vůbec neví, co jsem říkala! To přece musí bejt nějaká vada!" - "To není vada, milostpaní. To je dar!"
<
26,
27,
28,
29,
30,
31,
32,
33,
34,
35,
36,
37,
38,
39,
40,
41,
42,
43,
44,
45,
46,
47,
48,
49,
50,
>