Židovské, o Židech 451-460

< >

Sovětský svaz, rok 1930. Rabinovič přišel k rabínovi: "Rabi, nutí mě vstoupit do kolchozu. Poraď, mám vstoupit, nebo nemám?" Vtom vběhne dovnitř mladá nevěsta: "Rabi, rychle, utíkám přímo ze svatby. Dnes máme svatební noc. Poraď, mám si s mužem lehnout v košili, nebo bez?" Rabín ji odpovídá: "Ať uděláš tak, nebo onak, stejně tě ojebou... A pro tebe, Rabinoviči, platí to samé...!"

"Roubíček, natočej mi jedno pivo!" - "Tady ho maj, Kohn, a tady maj účtenku EET." - "Co to má bejt, to EET, Roubíček?" - "To neznaj, Kohn? To je teď novej zákon." - "Roubíček, a co je nám dvěma do Novýho zákona?!"

Roubíček vykládá: "Dal jsem ženě norkový kožich a ona na mě už půl roku nepromluvila." – Kohn se diví: "A to proč, Roubíček?" - "Tak zněla dohoda..."

Mojše a jeho žena Sára navštěvovali každý rok letecký den a Mojše každý rok toužebně vzdychal: "Sáro, já bych moc chtěl letět letadlem!" A Sára každý rok odpovídala: "Já vím, Mojše, ale takový vyhlídkový let stojí padesát dolarů a padesát dolarů je padesát dolarů!" Jednoho léta Mojše Sáře sděluje: "Sáro, je mi 85 let, a jestli tento rok nepoletím, tak už nikdy nebudu mít šanci letět..." - "Já vím, Mojše, ale takový vyhlídkový let stojí padesát dolarů a padesát dolarů je padesát dolarů!" Rozmluvu obou stařečků zaslechl pilot a řekl jim: "Mám pro vás návrh. Vezmu vás na vyhlídkový let, a jestli během celého letu nevyslovíte ani slůvko, budete mlčet jako ryby, tak nebudete nic platit... Ale jestli kdokoli z vás dvou otevře ústa a promluví, zaplatíte padesát dolarů..." Mojše a Sára souhlasili... Pilot provozoval ve vzduchu s letadlem různé akrobatické obraty, aby své pasažéry vyděsil a donutil je vykřiknout, ale bez úspěchu – mlčeli jako zařezaní... Nakonec přistáli, pilot jde k Mojšemu a říká mu: "To není možné! Dělal jsem, co jsem mohl, abyste křičeli strachy, s jinými pasažéry se mi to vždy povedlo, a tentokrát nic! Podařilo se vám zachovat mlčení dokonce i při té nejnebezpečnější letecké akrobacii!" "No, víte," říká Mojše, "je pravda, že jsem chtěl něco říct, když Sára vypadla z letadla, ale padesát dolarů je padesát dolarů!"

Žid na smrtelné posteli diktuje závěť: "Izákovi zanechávám deset tisíc. Sáře dvacet tisíc, Samuelovi sto tisíc..." Odmlčí se, vzhlédne vzhůru: "Panebože, kde já seberu tolik peněz?"

Žid potká rabína a stěžuje si mu, že se mu nic nedaří a má samé problémy. Rabín mu na to odpovídá: "Život je jako zebra, jednou stojíš na černém pruhu, jednou na bílém pruhu!" Po nějaké době se opět potkají a rabín se ho ptá, zdali je už na bílém pruhu. Žid zesmutní a praví: "Ne, na bílém pruhu jsem byl minule..."

Kohn prodává na jarmarku lžičky. Jde kolem Roubíček: "Tak jak, Kohn? Jak jim to jde?" - "Jako nemocnému. Každé dvě hodiny jedna lžička!"

Kohn a Roubíček mají obchody vedle sebe. Kohn ráno otevře, před dveře vystaví ceduli a krasopisně na ni napíše: "Brambory 9,00 Kč". Když to Roubíček uvidí, vyndá taky ceduli a napíše: "Brambory "8,00 Kč". Což ale Kohn nenechá jen tak a přepíše cenu na 7,00 Kč. Roubíček si za chvíli přisadí a napíše 5,00 Kč. Kohn chvíli váhá, pak zlevní na 3,00 Kč, ale hned si před obchodem na Roubíčka počká. Když ten vyjde před krám, Kohn mu povídá: "Poslouchaj, Roubíček, vždyť takhle se zruinujeme!" Roubíček se ne Kohna dlouze podívá a klidným hlasem odpoví: "Proč zruinujeme? Já brambory neprodávám..."

Kohn přijde k Lewimu do řeznictví a žádá kilo jehněčího. "Prosím, tady to je – sto dvacet korun!" podává mu Lewi maso. "Tolik? Izák naproti to má za stovku!", protestuje Kohn. "No, tak jděte a kupte si ho u něj!" - "Ale když on momentálně jehněčí nemá!" - "Aha, milý Kohn, viděj to, v tom to je...", usměje se Lewi. "To když já nemám, tak stojí jenom šedesát!"

< 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, >