50. léta, na osobním oddělení ministerstva zahraničního obchodu: "Takže, soudruhu Kohne, doporučení máte vytečná, výsledky naprosto vynikající - ale bohužel vás přijmout nemůžeme: tady stojí, že máte příbuzné v kapitalistické cizině! Dokonce velmi blízké příbuzné - nebo snad chcete popřít, že vaše sestra Marie žije v USA?" Kohn smutně zvedne oči a povzdechne: "Tak kvůli Mařence! No vidíte, taková hodná holka - kdyby jen věděla, že mi s tím udělá takové problémy, tak tenkrát raději jela do tý Osvětimi..."
Pan farář si chce koupit jezevčíka. Protože slovo "jezevčík" je germanismus ("Dachshund"), a pan farář je obrozenec, používá zásadně výrazu "jamník". Nechá si zavolat Jicchaka Blumethala, muže, "který se vyzná", a má s ním následnou rozmluvu: "Poslechněte, pane Blumenthal, vy jste šikovný člověk a máte přehled, nevěděl byste o nějakém pěkném jamníkovi?" - "A kolik by byl pan farář ochotný vynaložit?" - "No, myslel jsem, že takových 400 by mohla být rozumná cena." - "Pan farář žertuje. V dnešní době 400 za jamníka! Ani pomyšlení. To o tom raději vůbec nemluvme." - "A kolik byste tedy tak asi odhadoval, pane Blumenthal?" - "Má-li být ten jamník co k čemu, nejmíň dvojnásobek, a to ještě jenom že jsou to oni, pane faráři." - "A jak dlouho myslíte, že by to trvalo?" - "Když si teď plácnem, tak ho tu pozítří mají." Plácnou si, Blumenthal zinkasuje 800 a jde. Před farou potká přítele Weinsteina. "Hele, Moric, nevíš, prosím tě, co by to mohl být "jamník"?"
Sára leží na smrtelném loži. Izák, její choť, stojí při ní. "Izák", praví Sára, "já už asi brzo umřu. A přitom mě ti je tak pěkně u srdce. Dívám se ven z okna, vidím ty večerní červánky, ty stráně za naším městečkem, je mi, jako bych měla celý svůj život před sebou na dlani. V těch stráních jsme si hráli jako děti, později jsem tam v aleji dostala svůj první polibek a taky přišla o věneček. Procházeli jsme se tam spolu jako snoubenci, jako novomanželé a nakonec jsme tam chodili s našimi dětmi. To ti je tak příjemný pocit, myslet na ty šťastné chvíle, co jsme tam prožili, člověk jako by úplně zapomněl, že umírá..." Izák přejde od postele k oknu, zavře jej a stáhne roletu. Poté se opět vrátí k manželce a uchopí ji za ruku. "Sáro", řekne nabádavě, "nerozptyluj se."
Soudce se ptá svědka: "Jak se jmenujete?" - "Moric Blumenfeld." - "Náboženství?" - "Katolické." - "A dříve jste byl?" - "Pane soudce, budou se divit, ale evangelík." - "Proč jste přestoupl ke katolické víře?" - "Víte, pane soudce, mně se zdálo, že u evangelíků je už nějak moc Židů."
"Už to slyšeli, Weinstein, starej Karpeles skočil z okna!" - "No, to teda nevím, jestli si polepšil..."
Advokát Stein vdává svoji dceru. Jeho nastávajíci zeť – také advokát - dostane místo věna přepuštěno několik prominentních klientů. Po čase se chlubí tchánovi: "Tak ten proces s Josefem K. jsem už vyhrál a ta věc s tím Pickem je na nejlepší cestě..." Tchán se rozčílí: - "No to začínáš to věno brzo roztáčet! Takoví klienti by ti měli vystačit na deset let!"
Nathan Baruch, majitel prosperujícího obchodu a otec tří dětí, obdrží povolávací rozkaz - k okupačním jednotkám IDF v jižním Libanonu. Žena ho objímá a pláče: "Nathane - nechoď. Vždyť oni tě tam zabijou!" - "Neboj se, moje milá, já se ti v pořádku vrátím. No ale kdyby něco, tak mě dej pohřbít tady vedle tvých rodičů. Zde jsme se poznali, prožili nejlepší léta, postavili dům a vychovali děti, tak zde chci mít i svůj hrob. Žena pláče ještě víc. "Neboj, já se ti vrátím, pokračuje Nathan, ale kdyby přece jenom něco, kdyby mě třeba granát nebo zásah z minometu roztrhal na kusy, tak bych tě chtěl poprosit, abys dala část mých ostatků pohřbít taky v Jaffe. Tam jsem se narodil, jako malé děcko běhal po mořském břehu, tam jsou pohřbeni moji předci - tak ať mám hrob i tam." To už Ráchel tečou slzy jak hrachy. "Neboj se, já se ti vrátím, říká Nathan, ale kdyby přece jenom, kdyby mě třeba výbuch roztrhal na tisíc malých kousků - takže by ze mě nenašli vůbec, ale vůbec nic, co bys mohla pohřbít - tak zavolej mému bratrovi, co žije v Lutychu a on ti řekne, kde mě najdeš."
PZO (kdysi podnik zahraničního obchodu) zaměstnával pana Kohna, který měl nesprávný kádrový profil, neboť před Vítězným Únorem byl úspěšným soukromníkem. Proto Kohn dostával jen ty nejhorší úkoly. Nejdřív měl prodat několik vlaků českého másla do Dánska. Kohn to do týdne prodal. Pak měl vyvézt českou ocel do Švédska. Kohn to do týdne prodal a byl zase zpět. Pak měl vyvézt českou rýži do Čínské lidové republiky. Kohn se vrátil s kontraktem za půl roku. "Soudruhu, to Švédsko a Dánsko se ti docela povedlo, ale s rýží - nějak to trvalo, že jo?" povídá šéf. Kohn obrátí oči vsloup: "To si tady opravdu všichni myslí, že je jednoduché najít Žida, který v Číně obchoduje s rýží?"
Kohna si předvolají na kádrové oddělení: "Soudruhu, tak vy nám tady do kádrového dotazníku uvádíte falešné údaje! Vy zde máte uvedený proletářský původ, doslova jste tu napsal "práce v dole". A přitom se prokázalo, že jste ve skutečnosti před Únorem vlastnil prodejnu kožešin na Národní třídě!" - "No to teda pardon," ohrazuje se Kohn, "přece mi nechtěj namluvit, že ten kšeft v Národní nebyl tenkrát zlatej důl?!"
Roubíčkovi jedou vlakem: "Na co myslíš, Iciku?" - "Ale přemýšlím, co bude, až jeden z nás umře, Sáro." - "A na co jsi přišel?" - "Asi se odstěhuji do Berouna."
<
26,
27,
28,
29,
30,
31,
32,
33,
34,
35,
36,
37,
38,
39,
40,
41,
42,
43,
44,
45,
46,
47,
48,
49,
50,
>