Pan Lederer je již tři neděle v Karlových Varech, ale hotelový personál neviděl ještě od něho ani krejcar spropitného. Den před odjezdem zastavil jej ve dveřích vrátný: "Tak se mi dnes v noci zdálo," povídá, "že jsem od nich, pane Lederer, dostal dvacet korun tuzéru." - "No, a je to málo?" ptal se pan Lederer. "Ne." - "Tak si je nechte a buďte rád."
Starý pan Grün umíral. Na smrtelné posteli rozmlouval se svou manželkou o tom, co komu odkáže. "Tak poslouchej, Matyld. Obchod dostane Hugo..." - "Ale Leopold, co tě vede - Hugo. Hugo nemá na obchod hlavu. Obchod dostane Artur." - "Tak Artur... No, a dům dostane Martička..." - "Jak to Martička? Proč právě Martička? Martička je chválabohu vdaná, má hodného muže, který zaplaťpánbůh vydělává... A co Fanynka, nic? Na Fanynku bys zapomněl?" - "Tak tedy Fanynka, já nechci slyšet žádný řeči. No, a pozemky by mohla dostat Róza!" - "Róza! No to je nápad! Róze dej nějaké peníze, ale pozemky musí dostat Oskar." Pan Glaser se rozhorlil. "Poslyš, Matyld," povídá, "umíráš ty nebo umírám já?"
K šadchenovi (svatebnímu dohazovači) přijde za několik dní po svatbě novomanžel a zle mu hraje: "Pane, vy jste mne sprostě podvedl, řekl jste mi, že můj tchán už není naživu, a zatím jsem se dověděl, že už tři čtvrti roku sedí v kriminále!" - "No a řekněte, je to nějaký život?"
Tuhle potkal pan Abeles pana Geduldigera. "Slyšel jste už? Einstein jede do Barcelony." - "Kdo je Einstein?" ptá se pan Geduldiger. "No přece... ten slavnej Einstein, co vynalezl teorii relativity." - "A co má bejt ta relativita?" - "Jak bych vám to vysvětlil... Představte si: Když sedíte na žhavé plotně vteřinu, tak vám ta vteřina připadá jako hodina. A když sedíte s hezkou dívkou hodinu, tak vám ta hodina uteče jako vteřina." Pan Geduldiger se zamyslil a pak děl: "No - a kvůli tomu musí jet ten Einstein do Barcelony?"
Šadchen chválí nevěstu: "Ona má samé přednosti – i s tou drobnou vadou, že koktá." - "Pořád?" - "Ne, jenom když chce něco říct."
"Rosenbaume, prý ses oženil? " - "No ano. Před čtrnácti dny." - "A je tvoje žena hezká?" - "To je věc vkusu. Mně se nelíbí."
Přijde pan Kohn domů a hned prohlašuje: "Sára, rozvádíme se od stolu i od lože!" - "Proboha, Kohn, tak ty už ani jíst nemůžeš?"
Potkají se Khon s Roubíčkem a Khon říká: "Tak jak, Roubíček, co je nového?" A Roubíček odpoví: "Ale chudák moje tchyně, už to má taky za sebou." Khon na to: "Ale nehovořej, vždyť ani nevím, že by měla funus!" - "Ale vždyť taky neměla," říká Roubíček. "Chtěli jsme ušetřit, tak jsme ji zakopali doma na zahradě." Přijdou na zahradu a Khon se při pohledu na holou zadnici trčící ze záhonu zhrozí: "Poslechnou, Roubíček, to jste ji nemohli zahrabat hlouběji?!" A Roubíček odpoví: "Víte, Khon, možná maj pravdu, vypadá to sice trochu neesteticky, ale víte, jak se do toho nádherně staví kolo?"
Teweles měl na vizitkách vytištěno: "Abraham Teweles, švagr boží". Když se ho ptali, co to znamená, vysvětlil jim to: "Můj tchán měl totiž dvě dcery - Sáru, tu jsem si vzal já v osmnácti a druhou Rebeku, tu si vzal pán Bůh, když jí bylo dvacet let."
"Rebe," povídá kněz, "prosím vás, já pořád nedovedu pochopit, co to vlastně je ten talmud." - "To nemůžete pochopit," odpovídá rabín. "Hele, říká se o vás, že jste moudrej, rebe, že dovedete vysvětlit všechno. A teď mi tady říkáte, že to nemůžu pochopit, co to je, ten talmud. Vy to prostě nedovedete vysvětlit." - "Nu," povzdechne si rabín, "já to teda s vámi zkusím. Tak si představte: je komín. Velkej komín. Tím komínem proletí dva. Spadnou do místnosti. Jeden je čistej, druhej je špinavej. Kdo z nich se půjde umýt?" - "No přece ten špinavej, to je jasný." - "Není. Ten špinavej nevidí, že je špinavej. Ten špinavej vidí toho čistýho, říká si, měli jsme kliku, jsme čistí. A zůstane špinavej." - "A to je talmud?" - "Ne. Představte si komín. Velkej komín. Tím komínem proletí dva. Spadnou do místnosti. Jeden je čistej, druhej je špinavej. Kdo z nich se půjde umýt?" - "No, vždyť jste to říkal, že žádnej." - "Říkal. Jenže: ten čistej vidí toho špinavýho, tak si říká, ojvej, já asi jsem taky tak strašně špinavej. A jde se umýt." - "A to je talmud?" - "Ne. Představte si komín. Velkej komín. Tím komínem proletí dva. Spadnou do místnosti. Jeden je čistej, druhej je špinavej. Kdo z nich se půjde umýt?" - "Ten špinavej, protože vidí, že se šel umýt ten čistej?" - "Ne. Když je komín, velkej komín, a proletějí jím dva, jak může být jeden čistej a druhej špinavej?" - "Hm. To nevím." - "Tak to viděj. Já jim říkal, že to nemůžou pochopit. A to je talmud."
<
26,
27,
28,
29,
30,
31,
32,
33,
34,
35,
36,
37,
38,
39,
40,
41,
42,
43,
44,
45,
46,
47,
48,
49,
50,
>