Dědečkovi nestojí a babička už neví, co s tím. Tak se jde poradit ke známému léčiteli a ten jí řekne, že to musí dělat jako indičtí fakíři s kobrou - pomocí flétny. Večer babka vytáhne flétnu, začne pískat a vlnit se nad dědkovou peřinou v místech, kde by mělo dojít k onomu postavení. Najednou se začne peřina napínat. Babka píská dál a za chvíli je peřina jako cirkusové šapitó. "Tak, dědku, můžeme jít na to!", říká babka. "Nemůžeme," odvětí dědek, "to mi jenom vylezla tasemnice!"
Howardovi je 95 a žije v domově důchodců. Každý den po večeři si vyjde dozadu do zahrady, sedne si na opuštěnou lavičku a přemítá o svém životě. Jednoho večera tam potká Mildred, které je 87. Dlouho si povídají a pak ve chvíli ticha Howard řekne: "Víš, Mildred, co mi nejvíce schází?" "Copak?" ptá se Mildred. "Sex!" "Ale jdi, ty starý prďolo. Vždyť by se ti nepostavil, ani kdyby ti drželi pistoli u hlavy." "Já vím," povzdychne Howard, "ale stačilo by, kdyby mi ho některá žena na chvilku držela v ruce." "Tak v tom bych ti snad mohla vyhovět," svolí Mildred, rozepne Howardovi kalhoty, vytáhne z nich jeho mužství a pár minut ho drží v ruce.Oba penzisti se potom domluví, že se budou tajně scházet každý večer na stejném místě, budou si povídat a Mildred přitom bude držet Howardovo přirození. Tak to také jde mnoho dní, ale jednoho večera se Howard na obvyklém místě neobjeví. Znepokojená Mildred se rozhodne Howarda najít. Chodí po celém areálu a nakonec Howarda najde, jak sedí u bazénu s jinou důchodkyní - Ethel, která mu drží jeho přirození. Dopálená Mildred zaječí: "Takže ty to táhneš se dvěma naráz, ty starý chlípníku? Já ti nestačím? Jen řekni: Co tak zvláštního má Ethel, co nemám já?" Howard se šťastně pousměje: "Parkinsona..."
Děda pláče nad hrobem své ženy: "Tys byla tak dobrá manželka... Co já si tady bez tebe počnu...? Kdyby ses tak mohla vrátit!" V tom se z hrobu hrabe krtek a děda na to: "No tak, Božka, nerozumíš legraci?!"
Na dvorku v kadibudce stará babka loví něco hráběmi. Okolo jde soused a ptá se: "Co to tam, babi, hledáte?" "Ale, chlapče, spadla mně tam zástěra." "Ale, babi, snad byste ji ještě nenosila?" "To víš, že ne, ale v kapse jsem měla svačinu - chleba se salámem!"
Povídají si v parku dva důchodci: "Tak to vidíš, kamaráde. Dřív jsme se ládovali párkem v rohlíku a teď si můžeme dovolit jenom rohlík v parku."
Babička byla doprovodit vnučku do baletu. Moc se jí tam líbilo a tak povídá: "Děcka, teď se dívejte, jak jsme baletily my za mlada." Zatočila se párkrát jak čamrda a udělala parádní provaz. Aplaus měla ohromný, ale babička sedí a sedí. Slečna cvičitelka přijde k ní a říká: "Babi, tak vstávejte!" "Babička s bolestivým výrazem: "Nemůžu, já jsem se přisála!"
Babička vyčítá dědečkovi, jaký byl záletník a s kolika ženskými chodil před ní. "Co se rozčiluješ? Povídá děda, "Buď ráda, že ses dostala do finále!"
"Stará, honem pojď za mnou," slyší babka a vidí, jak ten její leze v ložnici do peřin. "Že by třetí míza?" říká si, odhazuje zástěru, sukni a spěchá do ložnice. Honem dychtivě za dědou pod peřinu a ptá se: "Tož co, přišlo to na tebe, či co?" "Ale prd. Podívej se, jak mi svítí ty nové digitální hodinky," chválí se děda.
Babička s dědou chodí po městě, koukají do výloh, a najednou čtou: Nivea – omlazující prostředek! Koupí si, doma namažou na chleba, sní a čekají. Najednou babička hybaj na dvůr. Když se vrátila, povídá dědovi: „Poslouchej, starý, asi to účinkuje. Viděls, jak jsem běžela? Jak 16-letá mladice!“ Dědeček na to: „To nic není, já jsem se posral jak nemluvně!“
Pepíček byl u babičky na prázdninách, když babička náhle onemocněla. Povídá mu: "Pepíčku, teď mi musíš dát klystýr." "Ale já nevím, jak se to dělá." "To nic není. Já si lehnu na břicho a ty do mě stříkneš tou stříkačkou vodu." Tetička si lehla na břicho, vyšpulila zadek a Pepíček se ptá: "Babi, a to mám stříknou do tý vrchní nebo do tý spodní?" "No přece do té vrchní!" "Však jsem si to hned myslel, do té spodní bych to mohl lít naběračkou!"
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>