Jede babka pražskou tramvají a nad ní stojí děda a pořád bubnuje holí do podlahy. Babka už to nevydrží a povídá: "Musíte pořád třískat tou holí?" "Musím," odpoví děda, "já si tak připomínám, že mám vystoupit v Bubenči." "No a co? Já jedu na Malou Stranu a neuchcávám tady kvůli tomu."
"Pane strážmistře," hlásí stařenka, "na hřbitově mne znásilnil dvacetiletý mladík." "A volala jste o pomoc?" "Prosím vás, a proč?" diví se ta dobrá vdova. "Takové cucáky bych zvládla tři za večer."
Povídá děda: "Když jsem byl mladý, tak mi stál tak, že jsem ho musel tlačit dolů." "A dnes?" ptá se vnuk. "Dnes," říká děda, "dnes už nemám tu sílu v rukách!"
Víte, kdo je to babička? - Žena, která už více potěší vnoučky v obýváku, než dědečka v ložnici.
Dědu najednou po obědě něco napadlo. Šel za babičkou a přísně pravil: "Babko, svlíkni se!" "Ale co tě to napadlo, dědku bláznivá, dyť už sis nevzpomněl takovou dobu a zrovna teď, odpoledne..." "Nech těch keců a svlíkni se," trval dědeček na svém. Co měla babička dělat. Začala se pomalu svlékat. Děda ji se zaujetím pozoroval. Když už byla úplně nahá, zakroutil udiveně hlavou a prohlásil: "Tak ti nevím, babičko, co ti lidi na tom striptýzu mají..."
Víte, co je nejsměšnějšího na babičce? - Dědeček.
Babička byla s dědečkem na procházce a najednou uviděli, jak se v křoví milují dva mladí lidé. Babičce zjihly oči, vzala dědu za ruku a řekla rozechvělým hlasem: Dědo, nechtěl bys to taky zkusit?" Děda moc nechtěl, ale nakonec ho babička přemluvila, aby to zkusili jako zamlada. Milovali se po letech a děda byl doopravdy příjemně překvapen. "Babičko," povídá, "víš, že je to doopravdy jako zamlada? Nevíš, čím by to mohlo být?" "Jestli to nebude tím," vypravila ze sebe zadýchaná babička, "že celá ležím v kopřivách..."
Soudní přelíčení, napjatá atmosféra, nikdo z přítomných ani nedutá. Soudce se ptá staré babičky: "Kolik vám je let?" "Šestasedmdesát, ctihodnosti," odpoví stará žena. "Řekněte nám, co se stalo," vyzývá ji předseda. "Seděla jsem takhle jednou v parku na houpačce a užívala krásného jarního dne. Najednou se objevil takový mladík a vetřel se ke mně na lavičku," vypráví rozechvělým hlasem babička. "Znala jste toho muže?" chce vědět soudce. "Ne, neznala, ale byl přátelský." "A co bylo dál," nabádá předseda. "Položil mi ruku na koleno," zjihne stará paní, "a jemně mně ho pohladil..." "Nechala jste ho?" "Jistě, pane soudce," usměje se babička, "připomnělo mi to má mladá léta... Zavřela jsem oči a představovala si..." babička se zarazí. "No, a jak to bylo dál," pobízí soudce. Babičce ztuhnou rysy: "Najednou ten spratek dal ruku pryč a zařval: 'Apriiil!', tak jsem ho zabila, hajzla jednoho!!!"
Ptá se pocestný babičky: "Nač máte tu pistoli?" "To kvůli znásilnění!" "Ale já vás nechci znásilnit!" "Budeš muset, chlapečku!"
Přijde jeden důchodce na návštěvu k druhému a povídá: "Člověče, já tě strašně dlouho neviděl." Ten druhý mu odpovídá: "No to jsi mě nemohl vidět, protože já jsem byl v tom, no... Ježíš... no v tom... no..., jak se tam válím v bahně a ráchám si tam to... no..." "No jo, lázně," zareaguje ten druhý, "a v kterých jsi byl?" "No, je to tady za tím..., no..., no tady za tím, přece!" "Za čím, prosím tě?" "No za tím!!! Tady... Ježíš Marjá. Dyť ty jsi větší vůl než já, prosím tě!" Chvilku mlčí a přemýšlejí, pak ten sklerotik povídá: "Hele, takhle bychom se nikam nedostali. Jak se jmenuje ta kytka co má ostny?" "Kytka co má ostny? Myslíš růži?" "No joo! Růže..." Pak se otočí do kuchyně: "Růžo, jak se jmenovaly ty lázně, co jsme spolu byli?"
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>