Děda si podal inzerát. Odpověděla mu starší vdova. Vzali se, po svatební noci se sousedé dědečka ptají: „Dědo, co jste s tou novou ženou vyváděl, že tak hrozně křičela?“ „Dělal jsem jí cucfleky.“ „A čím, vždyť nemáte zuby?“ „Kombinačkami.“
Děda jede s družstevníky na dvoudenní zájezd do Prahy. Protože je to vlastně taková pánská jízda, jdou se večer podívat také na striptýz. Když potom v jednom striptýzovém baru spokojeně popíjejí a vychutnávají pěkně stavěná těla mladých striptérek, děda se pojednou zamyslí a šťavnatě si odplivne. Zahlédne ho však vrchní a spustí na něj zhurta: „tak, dědo! Tohle se u nás nedělá! To stojí dvě stovky pro uklízečku!“ „To se nedá nic dělat,“ na to děda a zaplatí. Doma se pak druhý den chlubí bábě, jaké krasavice v Praze viděl. „A jestlipak sis také na mě vzpomněl?“ ptá se bába. „Vzpomněl, bábo, vzpomněl, a hned mě to stálo dvěstě korun!“
Děda vzdychá: „Bože, to je bolest, když jdou zuby ven.“ Vnučka mu povídá: „Ale dědo, to jsi nemůžeš pamatovat, to bylo tak dávno...“ „Jaképak dávno? Včera jsem spolknul protézu!“
Jede babka tramvají, nad ní stojí děda a pořád bubnuje holí do podlahy. Babka už to nevydrží a povídá: "Musíte pořád třískat tou holí?" "Musím," odpoví děda, "já si takhle připomínám, že mám vystoupit v Bubenči." "No a co? Já zase jedu na Malou stranu a neuchcávám tady!"
Staří manželé přijdou do restaurace a k obědu si vyberou vepřovou kotletu s bramborem. Muž si dává do nosu, ale manželka sedí nad jídlem a ještě neochutnala. Číšník jde okolo a ptá se: "Něco snad není v pořádku?" "Ne, chlapče," usměje se stará paní, "já jen čekám, až še manžel nají a půjčí mi žuby."
Osmdesátiletá babka se přihlásila na univerzitu. Doklady měla v pořádku, zkoušky udělala, a tak ji přijali. Ale přece jen si komise neodpustila jednu otázku: "Babi, a na co vám bude v penzi vysoká škola?" - "Víte, já to nedělám kvůli sobě, ale kvůli dědovi. Ten starý čáp strašně rád šuká studentky!"
Modlí se starý dědeček: "O, Pane Bože, když už nemůžu, dej, abych také nechtěl..."
Sedí takhle devadesátiletý děda na lavičce v parku a pláče. Slušně vychovaný mladík, který šel okolo, se samozřejmě soucitně ptá, co se děje. Stařík odpovídá: "Víte, jsem zamilován do mladé ženy." "No a co je na tom k pláči? To byste se měl spíš radovat." "Počkej, ty tomu nerozumíš. Každý ráno, než jde do práce, se pomilujeme, v poledne přijde domů na oběd a zase mne pomiluje, uvaří mi, večer taky a na noc se milujeme dvě hodiny," a stařík zase pláčem skoro nemůže mluvit. "No tomu teda vůbec nerozumím, to je perfektní, tak proč brečíte?" "Když já jsem zapomněl, kde bydlím."
Dědka přejel parní válec. Babka nevěděla, co s ním, a tak ho dala před dveře jako rohožku. Přišla zima, lidi si do něj utírali nohy, dědek nastydnul a umřel.
Sedmdesátiletá vdova si našla stejně starého partnera na randění. Po pěti letech procházek, kaváren, výstav a divadel se děda konečně rozhodl ji požádat o ruku. Ona bez váhání souhlasila. Druhý den ráno, když se děda doma probudil, pamatoval si jen to, že ji žádal o ruku, ale už si nemohl vzpomenout, jak odpověděla. Řekla ano? Nedívala se tak nějak divně? Telefonní číslo měl naštěstí napsané, takže jí ihned zavolal. S nervózním hlasem přiznal, že zapomněl její včerejší odpověď. Ona říká: "Jsem tak ráda, že voláš. Docela jasně si pamatuji, že jsem řekla 'ano', ale zaboha jsem si nemohla vzpomenout, komu."
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>