Stojí dva policajti na tramvajové zastávce a jeden se ptá druhého: "Čím jedeš?" "Jedničkou, a ty?" "Já dvojkou." Po chvíli přijede dvanáctka a ten první policajt říká: "No vidíš, máme kliku, můžeme jet spolu!"
Soutěžící určuje původ tří mozků. Jeden vezme první, potěžká a uznale při váze 3 kg a velkého počtu závitů, určí jako původního nositele vědce světových parametrů. U druhého určí za původního majitele učitele, při váze dvou kilogramů a polovičního množství závitů. U třetího okamžitě vykřikne: „Policista!“ Porota žasne, a tak podává vysvětlení: Podívejte, půl kilogramu a úplně bez závitů.“ „Ale to není pravda,“ oponuje porota, „tady má závit kolem dokola.“ „To není závit, to je otlak od brigadýrky,“ říká na to soutěžící.
Policejní pes se urval z řetězu a toulá se po lese. Najednou se chytne za tlapu do želez a kňučí. Běží kolem liška a radí mu: „Tak si ukousni tlapu!“ Běží kolem druhý den a pes pořád v železech. „Proč si tu nohu neukousneš?“ On na to: „Už jsem si ukousl tři a pořád nic...!“
Nově přijatého policajta zapsali do jednoleté policejní školy s maturitou. Vždy se vracel domů celý zmordovaný. Jednou přišel s natrženým uchem a monoklem pod okem, až se jeho stará zhrozila: „Prosím tě, co to v té škole vyvádíte, že jsi tak zmordovaný?“ „Ále, ty tomu nerozumíš, dnes jsme měli dvě hodiny džudo,“ říká manželce. Další den přišel domů, rozkopl dveře do kuchyně, hřbetem ruky rozbil stůl. „Dnes jsme se učili karate,“ vysvětluje manželce. Další den manželka s obavami čeká, co zas bude. Ve čtyři odpoledne se pomalu otvírají dveře, manžel jde potichu dovnitř, obličej celý pořezaný a kolem úst měl spoustu vpichů. „To už přestává všechno, proboha, co ti zase udělali? Měl by ses jim na to zavčasu vykašlat. A co jste to vůbec měli za zaměstnání?“ „Ale miláčku,“ odpovídá policajt, „dnes jsme měli hodinu společenského chování a učili nás jíst příborem!“
Vrací se bubeník ve čtyři hodiny ráno z produkce pěkně namazaný a vesele si bubnuje. Zastaví ho policajt a spustí na něj: „Co tady rušíte noční klid? Okamžitě toho nechte?!“ Bubeník se na něj podívá a říká: „A ty jsi kterej?“ „Já jsem policista!“ odpoví důstojně dotázaný. „A jssi, škit, v uniformě?“ „To víte, že jsem!“ Bubeník se v tu ránu rozčílí: „Tak jjjakto, žže nestojíš v pozoru a nnnesalutuješ, když hraju hymnu?!“
Jde ajznboňák po ulici a najednou si všimne, že ho sleduje chlapeček. „Copak, chlapče,“ ptá se. „Chtěl jsem vědět, pane, vy jste policajt?“ Ne, ne, to jsem jen chvilku tak blbě koukal.“
„Jestli tomu dobře rozumím,“ ujišťuje se náčelník, „postižená si stěžuje, že přišla při tom znásilnění o panenství.“ - „To ne, pane majore,“ vrtí hlavou zúčastněný policista. „Stěžuje si, že o panenství přišla až při rekonstrukci!“
Ráno zvonil u policajta telefon: „Nevzbudil jsem tě, Franto?“ ptá se kolega z práce. „Né, stejně zvonil telefon.“
Chodec tahá za sebou tlustý dlouhý provaz. Kolemjdoucí policajt se ho ptá: „Proč taháte ten provaz?“ „Musím, zkoušel jsem ho tlačit, ale nešlo to...“
Jdou dva policajti v noci parkem, když na jednoho přijde akutní potřeba. „Hele, Tondo, počkej tady chvilku, já si jen odskočím tady do roští.“ Toník nějakou dobu trpělivě přešlapuje na cestičce, když se z křoví ozve: „Tondo, hoď mi sem baterku!“ To ho trochu zarazí, odepne baterku, ale nedá mu to, aby se nezeptal: „Co tam hledáš, to hovno?“ „Ale prdlajz, hovno jsem měl v ruce už čtyřikrát, ale pendrek nemůžu najít!“
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>