Církevní 281-290

< >

Přijde papež k Svaté bráně v nebi a potká tam Ježíše. Nadšeně mu říká: "Já jsem nejvyšší představitel církve na Zemi!" Ježíš vyvalí oči a zamyslí se: "Církev, církev... ahaaa, to je ta firma, co jsme s otcem založili před více než 2000 lety, ono to ještě funguje?"

Po smrti přijde inženýr, který žil celý život v míru a pokoji u rýsovacího prkna, k nebeské bráně. Svatý Petr jej nepustí dovnitř, mají plno. Poradí mu aby to zkusil v pekle. Ďábel ho přijme, ale povídá: "No, jisté jsou dvě věci: Za prvé, nemáš tu co dělat a za druhé, když už tu jsi, můžeš pro nás udělat pár vylepšení a budeš se tu mít líp, než v nebi." Inženýr se dal do práce. Opravil klimatizaci, zavedl automatické kotle, výtahy, jezdící schody a podobně. K Svatému Petrovi se doneslo o pekelné průmyslové revoluci, šel se tam tedy podívat a říká ďáblovi: "Cože? Inženýr v pekle? Musíte nám ho vrátit!" Ale ďábel nechce a nechce. "Dobře, budeme se soudit!" rozzlobí se Svatý Petr. Ďábel se rozchechtá: "Tak to jsem moooc zvědavý, kde vezmete právníky...!"

Současná církev má k Bohu stejný vztah, jako pokladní v divadle k umění.

Nový kněz má poprvé sloužit ve zpovědnici, a protože je trošku nervózní, požádá staršího kolegu, aby šel s ním. Vyslechne si pár vyznání, načež ho starý kněz požádá, aby vyšel ven, že mu dá pár rad: "Překřiž si ruce na prsou a jednou rukou se při tom lehce drbej na bradě, jakoby jsi přemýšlel..." Mladý kněz vběhne do zpovědnice hned to vyzkoušet. Starší kolega pak pokračuje: "Zkus říkat věci jako: Rozumím..., ano..., pokračuj, synu..., chápu..." Mladík si opět všechno vyzkouší, načež se starý kněz ptá: "Tak co, nemyslíš, že je to o trochu lepší, než se pleskat po stehnech a vykřikovat: Ty vole! Povídej, co bylo dál?!"

Archanděl Gabriel vyhazuje Adama a Evu z ráje. Ti pomalu odcházejí, když celým nebem zaburácí hlas Boha: "A abys věděl, ty idiote, stvořím ti ještě i tchyni!"

Starší Ital, který žil na předměstí Rimini, přišel do místního kostela na zpověď. Když kněz otevřel okénko ve zpovědnici, muž řekl: "Otče, ... za druhé světové války zaklepala naléhavě na moje dveře krásna židovská dívka ze sousedství a požádala mě, abych ji ukryl před nacisty. Tak jsem ji schoval do podkroví." Kněz odpověděl: "To bylo něco úžasného, za to se nemusíte zpovídat." -"Tam je toho víc, co je třeba říct, otče... Začala se mi za to odvděčovat sexem. To se dělo několikrát týdně, a někdy v neděli i dvakrát." Kněz řekl: "To bylo dávno, a tím, co jsi udělal, jste se oba vystavili velikému nebezpečí. Dva mladí lidé na základě těchto okolností můžou lehko podlehnout slabosti těla. Ale, pokud jste opravdu olitovali své slabosti, budiž vám odpuštěno..." - "Děkuji vám, otče. To bylo velká zátěž mého svědomí. Mám ale ještě jednu otázku." - "A co je to?" zeptal se kněz. "Neměl bych jí říct, že už je po válce?"

"Buďte pozdraveni, bratři, neseme dobrou zvěst, brzy přijde Království nebeské..." - "Zkrať to!" - "Tak jo, šnaps jsme koupili a domluvili jsme na večer několik děvčat."

Modlitba musí zůstat bez odezvy, jinak by to nebyla modlitba, ale obchodní jednání.

Učitel náboženství: "Tak děti, dnes si povykládáme, jak se na světě objevil první člověk." Pepíček: "No, nás by spíš zajímal způsob, jak se na světě objevil třetí člověk."

Mladík s vyhlídkami na dobrou kariéru se rozhodl vzít si ctnostnou slečnu z kláštera, nedotčenou hříchy moderní konzumní společnosti. Po svatbě museli jet domů přes takové to noční centrum města. "Drahý, co jsou zač ty ženy, co se opírají o lucerny?" - "To jsou nemorální ženy, které propůjčují za pět tisíc své tělo k sexu." - "Cože??? Pět tisíc!?!?!? ... a nám mniši dávali jen jablka."

< 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, >