Církevní 321-330

< >

Jednou takhle na podzim v neděli sedí polovina vesnice v kostele a čekají, až kněz zahájí ranní bohoslužbu. Najednou, z ničeho nic, se venku setmí, hučí vítr a na oltáři se objeví sám Satan. Všichni začnou ječet a o překot se ženou k východu, zakopávají o sebe, podrážejí si nohy, jen aby se dostali ven. Za minutu už v kostele není ani noha, až na jednoho chlápka, který dál sedí v kostelní lavici a kouká do modlitební knížky, jako by před ním Satan vůbec nebyl. Ten je z toho zmatený a tak přijde k němu a povídá: "Hej, víš ty, kdo jsem?" - "Jo, jasně." - "A ty se mě nebojíš?" - "Jasně, že ne." - "A proč se mě nebojíš?" - "Víš, pětadvacet let jsem ženatý s tvojí sestrou!"

To, že jsi katolík, ti nezabrání hřešit. Zabrání ti mít z toho radost...

Jeptiška a mnich putovali napříč obrovskou pouští. Když byli za polovinou cesty, jejich velbloud zdechl. Narychlo postavili stan a zapálili oheň, doufaje, že je někdo uvidí a zachrání. Když ani modlitby nepomáhaly a začínaly se jim tenčit zásoby vody, jali se přemýšlet nad blížící se smrtí. Mnich: "Sestro, víte, teď, když nás najisto čeká smrt, měl bych jednu prosbu. Vždy jsem si přál alespoň jednou spatřit nahé ženské tělo. Myslíte, že byste se mohla svléci a nechat mne se na vás podívat?" Jeptiška chvíli přemýšlí o jeho prosbě, a pak souhlasí. Když se začne svlékat, povídá: "Víte, otče, já vlastně nikdy neviděla nahého muže. Myslíte, že byste se také mohl svléknout?" Po krátkém přemýšlení se mnich také svlékl. Jeptiška povídá: "Otče! Co je zač ta malá věc, co vám visí mezi nohama?" - "To je, moje dítě, dar od Boha. Když to do Tebe vložím, stvoří to nový život." - "Na mě zapomeňte, otče. Strčte to do toho velblouda!"

Pán byl na velikonoční mši v kostele. Když odcházel, zastavil ho u dveří kněz a povídá:"Měl byste se přidat k armádě Páně." - "Ale já už v armádě Páně jsem!""Jo? A jak je možné, že vás vídám jen o vánocích a o velikonocích?""Já jsem totiž v tajné službě!"

Jeden kněz byl přímo fanatickým hráčem golfu. Kdykoliv mohl, proháněl míčky na hřišti. Jednou v neděli bylo zrovna nádherné, ideálně golfové počasí. Slunce na obloze, teplota akorát, mírný větřík. Kněz řešil dilema, čemu dát přednost. Nakonec zvítězila touha po golfu. Pověřil jednoho ze svých pomocníků, aby se za něj ujal nedělní bohoslužby, nacpal do auta hole a vyrazil do sousedního města, kde jej nikdo neznal, na golfové hřiště. Z nebe jej pozoroval jeden anděl, kterému právě došla trpělivost a šel upozornit Boha, že tento skutek již vyžaduje potrestání. Bůh přikývl. Kněz zatím dole v nedělním dopoledním slunku na prázdném hřišti vychutnával svoji sportovní vášeň. Právě napřáhl ke drajvu na první jamce. Míček vysokým obloukem zasvištěl vzduchem, dopadl na green a jemně se dokutálel přímo do jamky! Kněz přímo nadskočil radostí. Zato v nebi se anděl udiveně obrátil k Bohu a povídá: "Pane, odpusť mi moji troufalost, ale myslel jsem, že jej potrestáš!" Bůh se jen pousmál a říká: "No vždyť. Přemýšlej trochu. Komu o tom může říct...?"

Potká se u kostela stará Krupičková a zarytý ateista Igor: "Pozdrav Pánbůh, Igorku!" - "Babko, proč pořád do všeho motáte toho Boha, vždyť je vědecky dokázáno, že žádný Bůh nebyl, není a nikdy nebude!" - "Víš ty co, Igore? Řekla bych ti "S pánem Bohem", ale řeknu ti "Jdi do prdele", ta byla, je a bude...!"

Bůh stvořil muže, pozorně se na něj podíval a řekl si: "Hmm..., něco mi na něm chybí..." Pak se pořádně zamyslel a zjistil, v čem je chyba a vytvořil úplně novou bytost. Bůh to stvoření nazval – žena... Dal jí překrásné nohy, štíhlé a dlouhé... Vytvaroval jí překrásné boky, oblé a pevné... Dvě krásná prsa, rozkošná a plná... Taktéž ruce, jemné, stvořené na dotek a pohlazení... Pár zasněných očí... Potom k tomu přidal ústa... a tím celé to božské dílo posral!!

Chlapík se přišel po mnoha letech vyzpovídat do kostela. Rozhrne záclonku zpovědnice, vstoupí a usedne. Rozhlíží se kolem sebe a ke svému překvapení vidí plně zásobený příruční bar s lahvemi toho nejlepšího vína, v chladničce vychlazená Plzeň a obložené chlebíčky. Na stěně visí fotografie prsatých dívek, které vypadají, jakoby si omylem někde odložili svůj oděv. Uslyší přicházejícího kněze a okamžitě se ozve: "Velebný pane, odpusťte, je to už dlouho, co jsem byl naposled u zpovědi, a musím připustit, že zpovědnice je teď mnohem příjemnější místo, než bývala..." Kněz odpoví: "Vypadněte vedle, jste na mojí straně!"

"Tak, co jste měli dneska na náboženství?" - "Ale, jak Mojžíš došel k moři, zavolal mobilem partu ženistů, ti postavili most a oni přešli přes moře suchou nohou." - "Ale tak to snad nebylo?" - "Já vím, ale kdybych ti řekl farářovu verzi, neuvěříš!"

Jeptiška je snad jediná ženská, která ráno ví, co si vezme na sebe.

< 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, >