Na fakultní poradě se objeví anděl a sdělí děkanovi: "Na oplátku za vaši obětavost a příkladné chování budete odměněn. Můžete si vybrat: nekonečné bohatství, moudrost nebo krása." Děkan si bez zaváhání vybere nekonečnou moudrost. "Vykonáno," pronese anděl a zmizí v oblaku páry a záře. Všichni přítomní upírají zraky na děkana, který je obklopen kruhem světla. Po chvíli jeden z kolegů dychtivě zašeptá: "Řekněte něco!" Děkan se na něj zadívá a řekne: "Měl jsem si vzít peníze."
Kněz je osoba, které všichni lidé říkají "otče", jen jeho vlastní děti obvykle používají slova "strýčku".
Jdou jednou takhle manželé společně ke zpovědi. První jde on a povídá: "Odpusťte mi, prosím, otče, zhřešil jsem." - "Jak se to stalo, můj synu?" zajímá se páter. "Víte, stalo se to, když se má žena ohnula přes mrazničku. Jak jsem viděl její krásný zadeček, tak jsem dostal šílenou hříšnou touhu, nevydržel jsem a začal jsem s ní obcovat." Páter muži vysvětlí, že když to dělal se svou manželkou, tak že to není hřích, u manželů jsou takové situace normální. Muž se však stále cítí vinen, a tak mu páter přikáže pomodlit třikrát Zdrávas Maria. Poté jde jeho žena a svěří se, že měla styk se svým mužem, když se ohnula přes mrazničku. Páter opět vysvětluje, že pohlavní styk mezi manželi není hřích, ale žena pořád trvá na tom, že se cítí vinna. A tak i ona dostane přikázání pomodlit třikrát Zdrávas Maria. Když potom žena odchází, ptá se: "Otče, a nezakážete nám chodit do kostela?" - "Zakážu chodit do kostela? Jak jste přišla na takový nesmyslný nápad?" diví se svatý otec. "No, víte," říká žena, "do té samoobsluhy nám už totiž vstup zakázali."
Jeden opilec se takhle potácel po hlavní ulici menšího městečka a nějak se mu podařilo vydrápat se po schodech do kostela. Uvnitř se motal a narážel do lavic, až se trefil do zpovědnice. Kněz, který opilcovu útrapnou cestu pozoroval, usoudil, že tomu muži je potřeba pomoci, a proto vlezl do své strany zpovědnice. Ale jeho pozornosti se doneslo jen dlouhé, hluboké ticho. Nakonec se tedy zeptal: "Synu, mohu ti nějak pomoci?" - "Škyt, nevím..., je tam u tebe nějaký toaletní papír?"
Ježíš u poslední večeře... Odlomí chleba: "Tohle je moje tělo." Naleje víno: "Toto je moje krev." Otevře jogurt... V tom ho zastaví Jidáš: "Dobrý, Ježíši, myslím, že by to už stačilo..."
Při nedělní mši povídá farář věřícím: "Drazí věřící! Mám pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Ta dobrá je, že máme dost peněz na opravu našeho kostela. Ta špatná je, že tyto peníze jsou zatím ve vašich kapsách..."
Dva vesničtí faráři se potkávají každou neděli, když jedou na kole každý do svého kostela sloužit ranní mši. Jednoho rána ale jde jeden z farářů pěšky. Druhý farář se ho ptá: "Copak se stalo s tvým kolem?" První farář odpoví: "No, obávám se, že mi ho někdo z mých farníků ukradl." - "To je neuvěřitelné! Ale počkej, něco mě napadlo. Jestli chceš poznat toho nečestného farníka, tak až budeš za chvíli sloužit mši, udělej jim pořádně přísné kázání, v němž probereš podrobně desatero přikázání. A když budeš u kapitoly Nepokradeš, tak se odmlč, upřeně se dívej na celé shromáždění a viníka určitě poznáš." Příští týden se oba faráři opět setkají a tentokrát jedou na kolech oba dva." "Aaaha, vidím, že moje rada se neminula účinkem," zvolá radostně první farář. Druhý farář odpoví:"Nnnoo, jak se to vezme. Udělal jsem sice, jak jsi mi poradil, kázání o desateru přikázání, ale když jsem došel k tomu Nesesmilníš, tak jsem si najednou vzpomněl, kde jsem ho nechal!"
Tři týdny po své svatbě volá Joana svému faráři. "Důstojnosti," zakvílela, "strašně jsme se s Johnem pohádali! " - "Jen klid, má dcero," praví farář, "není to ani z půlky tak zlé, jak se domníváš. Každé manželství si musí prožít svoji první hádku!" - "Já vím, já vím!" povídá Joana. "Ale poraďte mi, co mám udělat s mrtvolou?"
Do jednoho renomovaného kláštera chtěl vstoupit novic. Bylo mu řečeno, že musí projít náročným testem sexuální zdrženlivosti. Test vypadal tak, že všichni členové řádu se shromáždili spolu s novici v jedné místnosti. Všichni se svlékli a na své údy si připevnili malé zvonečky. Poté byla do místnosti vpuštěna mladá svůdná žena. Pokud někomu zazvonil zvoneček, nemohl být přijat za člena řádu. Náš novic napoprvé neuspěl a členové mu radili: "Běž na rok do pouště a žij osaměle, to ti pomůže, vytrénuješ si vůli." Tak se mladík sebral a šel. Po roce stráveném meditacemi se navrátil do kláštera k opakování testu. Ani napodruhé se nedokázal ovládnout a zazvonil. Byl tedy poslán na další rok do pouště meditovat. Opět se navrátil, tentokráte již s železnou vůlí. Odolal svodům mladého dívčího těla. Když to ostatní viděli, představený řádu mu oznámil, že je přijat za člena a za odměnu za své odříkání může oné sličné dívce alespoň políbit ruku. Mladík tedy nelenil, vystoupil z řady, došel k dívce a sehnul se k její ruce. V tom se z řady za ním ozvalo sborové zvonění...
Žili byli dva bratři - a oba to byli pěkní lumpové. Byli bohatí, a peníze jim umožnily skrývat před lidmi svou pravou tvář. Oba chodili do stejného kostela a tvářili se jako vzorní křesťané. Místní farář šel do penze a na jeho místo nastoupil nový. Ten oba bratry brzo prokoukl. Uměl dobře mluvit a kostel jen vzkvétal, takže farář pomýšlel na stavbu většího stánku Páně. Jeden z bratrů náhle zemřel. Druhý vyhledal faráře a nabídl mu, že doplní finance potřebné k dokončení kostela. Měl jenom jednu podmínku: "Při pohřbu musíte prohlásit, že bratr byl světec." Farář mu to slíbil a inkasoval šek. Příští den na pohřbu si farář nebral servítky. "Byl to špatný člověk. Podváděl svou ženu a tyranizoval celou rodinu. V našem městě snad není člověk, kterého by neokradl." V tomto duchu pokračoval a řeč ukončil slovy: "Ovšem, ve srovnání se svým bratrem to byl učiněný světec."
<
26,
27,
28,
29,
30,
31,
32,
33,
34,
35,
36,
37,
38,
39,
40,
41,
42,
43,
44,
45,
46,
47,
48,
49,
50,
>