Dědeček a babička 441-450

< >

Dvě babky si povídají, jak pokročila lékařská věda. "Když jsem zamlada přišla s chřipkou k doktorovi, tak jsem se musela svlíknout. Teď stačí jen vypláznout jazyk."

Komando městských strážníků rozehnalo hlouček čumilů před nádražím, v jehož středu seděl jakýsi děda na schodech a pohazoval si v dlani dvoukorunou. "Co to tu vyvádíte, dědku?!" zahřímal velitel. "Jen jsem tu lidem povídal, že si vzpomínám, že za tuhletu dvoukorunu jsem za 1. republiky koupil 20 dkg salámu, za komunistů litr mléka, 1 pivo, krabičku cigaret, nebo 1/2 chleba a teď - přemýšlím, kde sehnat ještě 3 koruny, abych se mohl jít vysrat..."

Na lavičce v parku: "Slečinko, neviděl jsem vás už někde?" - "Jo, žijeme spolu už 60 let, ty kurevníku s Alzheimerem...!"

Na lavičce v parku sedí dva důchodci. Jeden nadává: "Sakra, jaksi mi táhne na kříže!" - "To máš dobrý...", říká druhý. "Mně už táhne na osmdesátku!"

Důchodkyně sedí v parku na lavičce. Přistoupí k ní druhá babka a povídá: "Dávejte si pozor, paní, tady je napsáno, že lavička je čerstvě natřená!" - "Ale já už těm nápisům nevěřím! Včera bylo na jedné lavičce napsáno "Omrdám tě!" Seděla jsem tam čtyři hodiny a nic!"

Děda vykládá: "Věru, ta dnešní mládež je divná! Já jsem přežil 2. světovou válku, dvě automobilové nehody, jeden výbuch plynu, čtyři nepovedená manželství, dvakrát mi sebrali majetek, a teď za mnou přijde můj vnuk a řekne: "Dědo, co ty víš o životě?"..."

< 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, >