Úředníkova žena se ptá manžela: "Jak to, že jdeš tak pozdě z práce?" - "Ale, to je jeden z těch hloupých vtípků mých kolegů. Když odcházeli, tak mě nevzbudili..."
"Rejžo, to co držíte v ruce, není scénář, ale telefonní seznam." - "No proto, už jsem chtěl polovinu vyškrtat!"
Baví se dva: "To víš, že konečně pustili Marii Rottrovou?" - "Jo? A odkud?" - "Z nemocnice přece." - "Co se jí stalo?" - "Nějaký úraz... Při povodních prý stála na Karlově mostě a zpívala tu svou píseň – Z potůčku potok a z říčky řeka..."
Nápis na dveřích kanceláře: "Odešel jsem na oběd. Pokud se nevrátím do 15.00, zůstal jsem tam i na večeři."
Ze života: Nadřízený beseduje s podřízenými: "Musíte se s tím smířit. Já jsem holub, vy jste sochy."
Bush chtěl vědět, jaké to bude v budoucnosti, tak se nechal zmrazit. Probrali ho v roce 2500. Prochází se po New Yorku a ptá se kolemjdoucího: "Byla už třetí světová válka?" - "Byla..." - "A kdo vyhrál, my nebo Rusové?" - "Jasné, že my..." - "A co Coca Cola, ještě se vyrábí?" - "Samozřejmě, že vyrábí..." - "A kolik teď stojí?" - "Tři ruble..."
Ke Skotovi přišel na návštěvu kamarád: Skot se omlouvá: "Promiň, nečekal jsem tě, mám tady zimu, víš, zatopil jsem jen pro jednoho..."
Přijde pán do Zverimexu a povídá prodavači: "Chci 3 potkany, 2 myši, 25 švábů a 40 záchodových pavouků." - "Uff, no snad to dám dohromady. A na co to vůbec potřebujete?" - "Ale, stěhuji se a ve smlouvě je bod, že mám uvést byt do původního stavu." - "Vy jste ale srandista...," usměje se prodavač. "Mně to až tak směšné nepřipadá. Odpoledne jdu vykopat toho dědka, ke kterému jsem se tenkrát přistěhoval...!"
"Tondo, nemohlo bys mi půjčit stovku?" - "Je mi líto, nemám u sebe peníze..." - "A co doma?" - "Děkuji, všichni zdrávi..."
Mladá rodinka s pětiletým děvčátkem se nastěhovala do domu vedle parcely, kde se stavěl nový dům. Děvčátko se, přirozeně, začalo zajímat o vše, co dělo v sousedství a začala si povídat se zedníky. Motala se mezi nimi, ti měli zlaté srdce a prakticky si ji adoptovali jako talisman. Povídali si s ní, když měli svačinu nebo oběd a občas jí dali drobné práce, aby jí poskytli pocit důležitosti. Dokonce dali dítěti i pracovní rukavice a přilbu, což ji strašně těšilo. Na konci prvního týdne jí dali obálku s nějakými drobnými jako plat. Dítě vzalo výplatu pyšně domů a maminka jí navrhla, aby otevřeli na její jméno účet v bance. Paní v bance byla velmi nadšená, když jí děvčátko vykládalo o své "práci" na stavbě a že za to má dokonce i "výplatu". "Určitě jsi pracovala velmi těžce, když jsi tohle všechno vydělala," poznamenala s úsměvem. Děvčátko: "Ano, dělala jsem s Jožinem, Mirkem a Dušanem, budujeme velikánský dům!" - "Bože můj," pokračovala paní bankéřka, "a budeš na stavbě dělat i příští týden?" Dítě se zamyslelo a potom vážně prohlásilo: "Myslím, že ano...., za předpokladu, že ti čuráci ze Stavebnin dodají cihly..."
<
126,
127,
128,
129,
130,
131,
132,
133,
134,
135,
136,
137,
138,
139,
140,
141,
142,
143,
144,
145,
146,
147,
148,
149,
150,
>