Kameňáky, černý humor 1221-1230

< >

Můj pes pokousal malého chlapce, tak jsme ho museli zastřelit... Jinak by to určitě vykecal rodičům.

"Maminko, maminko, že nejsem zrůda?" - "To víš, že ne, Pepíčku, přikryj se ouškem a hezky spi."

"Ten chudák přišel najednou o ženu i rodiče." - "Ano," povídá druhý, "jsou taková nešťastná období. Já jednou za týden ztratil tři deštníky."

Překvapila mě dopravní značka "Jednosměrná ulice", která se objevila na příjezdu k našemu hřbitovu.

"Včera jsem pohřbil křečka." - "A kdy umřel?" - "Počítám, že dneska ráno..."

Už jsem skoro odnaučil svého psa žrát, když mi chcípnul...

Když jsem se seznámil s cenami lidských orgánů, poznal jsem, že mám velmi bohatý vnitřní svět.

Na palubě amerického letadla s vojáky Cizinecké legie letícího do Afganistánu říká seržant: "Chlapi, za každý pár mohamedánských uší dostane každý z vás 200 euro, za hlavu s talibánským vousem pět stovek!" Letadlo přistane a natěšení vojáci z něj okamžitě vyběhnou... Za dvě hodiny se radostně vracejí s koši plnými hlav a uší. Seržant to vidí a je celý bledý a zpocený: "Kurva, chlapi, to bylo jen mezipřistání v Berlíně...!"

Dnes se mi povedlo rozbít urnu s babičkou. Chtěl jsem to před maminkou utajit, ale babička mě naprášila.

Na podzim na hřbitovní zdi sedí dva duchové. Je sychravá noc, fouká severák a poprchává. Oba se klepou zimou a vtom ten jeden povídá: "Nevím jak vy, ale já se naposledy pořádně ohřál v krematoriu..."

< 101, 102, 103, 104, 105, 106, 107, 108, 109, 110, 111, 112, 113, 114, 115, 116, 117, 118, 119, 120, 121, 122, 123, 124, 125, >