Některé ženy je potřeba zahrnout láskou,
některé ženy je potřeba zahrnout šperky,
některé ženy je potřeba zahrnout květinami,
některé ženy je potřeba zahrnout něhou,
a některé ženy je potřeba zahrnout hlínou.
Americký astronaut Neil Armstrong, který stanul jako první člověk na povrchu Měsíce, zde pronesl nejen svůj legendární výrok o "malém kroku pro člověka a velkém skoku pro lidstvo", ale (pomineme-li běžnou komunikaci s jeho druhy a řídícím střediskem v texaském Houstonu) před tím, než se vrátil zpět do modulu Apolla 11, řekl záhadnou větu, o jejímž významu se přela celá generace jeho krajanů. Před opuštěním měsíčního povrchu se totiž zadíval na vzdálenou Zemi a z jeho úst zaznělo: "Hodně štěstí, pane Gorsky!" ("Good luck, Mr. Gorsky!"). Mnoho lidí z agentury NASA se domnívalo, že větička byla adresována jakémusi ruskému kosmonautickému rivalovi, jenže po prozkoumání všech jmen v sovětském (i americkém) vesmírném programu bylo zjištěno, že žádný člověk jménem Gorsky se v nich nevyskytuje, ani nikdy nevyskytoval. Proto byla při nejrůznějších příležitostech po dlouhá léta Armstrongovi kladena otázka, co vlastně svým nevysvětleným a nevysvětlitelným pozdravem mínil. Armstrong se však namísto odpovědi vždy jen tajemně usmál. 5. června 1995 ve městě Tampa Bay na Floridě opět přednesl Armstrongovi tuto - tehdy již 26 let starou - otázku jakýsi reportér a astronaut konečně odpověděl. V té době již byl skutečný pan Gorsky po smrti a Armstrong mu již pravdou ublížit nemohl. Malý Neil hrál kdysi jako kluk se svým kamarádem na dvoře jejich domku baseball. Jeho přítel tehdy odpálil míček a ten přistál na zahradě jejich sousedů, manželů Gorských, přímo pod okny jejich ložnice. Neil pro něj doběhl a když se pro míček skláněl, zaslechl paní Gorskou, která křičela na svého manžela: "Orální sex! Ty chceš orální sex?! To by musel chodit sousedovic kluk po Měsíci, abys dostal orální sex!"
Proč mají ženy menší chodidla než muži? - Je to jedna z těch věcí evoluce, která umožňuje ženám stát blíž ke kuchyňskému dřezu.
Věž volá letadlo: "Je tam kapitán?" "Hik, je vzadu, opilý a hik, souloží s letuššškou..., hik" "A kde je první pilot?" "Na zaaach..., hik,...chode, opilý, zvrrraciií!" Dispečer s hrůzou v hlase: "A vy jste vlastně kdo?" "No přece, hik, au.. auto, hik, autopilot, hik..."
Starý irský děda vypráví vnukovi: „Hele, vidíš támhle tu kamennou ohradu? Tu jsem postavil těmahle dvěma rukama, kámen po kameni jsem skládal po několik měsíců. A myslíš, že mi říkají McGregor-co-postavil-zeď? Ne. A vidíš támhle to molo, co se táhne až k obzoru? Prkno po prknu, kůl po kůlu jsem stloukal půl roku. A myslíš, že mi říkají McGregor-co-postavil-molo? Ne. Ale člověk jednou ošuká kozu...
Inzerát: Pes na prodej. Žere úplně všechno. Má rád děti.
V divadle leží divák roztažený přes tři sedadla. Všimne si ho uvaděčka a šeptne mu do ucha: "Promiňte pane, ale můžete obsadit jen jedno sedadlo." Muž něco zavrčí, ale nehne se. Uvaděčka ztratí trpělivost: "Pane, jestli se nezvednete, tak zavolám ředitele." Muž na to zase jenom cosi zabručí a tak se uvaděčka rozzlobeně prodere uličkou k řediteli. Za chvíli se vrátí i s ředitelem, ale ani ten neuspěje, a zavolá proto policii. Policajt obhlédne situaci a obrátí se na muže: "Tak co, občane, jak se jmenujete?" "Sam," zasténá muž. "A odkud jste, Same, že si jen tak zaberete tři sedadla?" S bolestí v hlase muž odpoví: "Z první řady ... na balkoně."
Veliký, obrovský mnohopodlažní supermarket v USA, ve kterém dostanete všechno. Šéf přijímá nového prodavače, s tím, že jej vezme na zkušební dobu, aby viděl, jak se osvědčí. Po zavírací hodině si jej zavolá do kanceláře: „Tak kolik jste dnes udělal obchodů?“ „Jeden, šéfe.“
„Cože!? Jeden? Naši prodavači udělají průměrně šedesát až sedmdesát obchodů denně! Co jste celý den dělal!? A kolik jste vlastně utržil?“ „Třista osmdesát tisíc dolarů.“ Šéfovi došla řeč. „Tři sta osmdesát tisíc? Proboha, co jste prodal?“ „No, první jsem prodal malinký háček na ryby...“ „Háček na ryby? Za třista osmdesát tisíc?“ „Pak jsem zákazníka přesvědčil, že by si mohl vzít ještě i střední a velký háček. Pak jsem ho přesvědčil, že by si měl vzít i nějaký vlasec, prodal jsem mu tři pruty - malý, střední a velký. Dal jsem se s ním do řeči, zeptal jsem se, kde bude rybařit. Povídal, že na mysu dvacet mil na sever. Tak jsem mu prodal ještě pořádnou větrovku, nepromokavé kalhoty a gumáky, protože tam dost fouká. Přesvědčil jsem ho, že na pobřeží neberou, tak jsme šli vybrat motorový člun. Pak jsem se ho zeptal, co má za auto - vylezlo z něj, že dost malé, člun by na něm nemohl odvézt. Tak jsem mu prodal ještě přívěs...“ „A tohle všechno jste prodal člověku, který si přišel koupit jediný háček na ryby!?“ „Ne. On původně přišel koupit vložky pro svoji ženu. Tak jsem mu navrhnul, že když si teda o víkendu nezašuká, že by si mohl zajít aspoň na ryby ...“
Na náměstí v Brně vidí Brňák chlapa, jak pije vodu z fontány a povídá mu: „Ty, kémo, nechlemtéé tu vasrovku z té kašně, blejó do teho zkalené machři, chčijó do teho morgoši.“ Chlap se otočí: „Hele, pane, já jsem z Prahy, já jsem vám vůbec nerozuměl.“ „Tak Pražák? Hmm. Povídal jsem – voda je to dobrá, ale studená, tak pij pomalu.“
Pán zazvoní u rodinného domku: „Já jdu na ten inzerát z novin: Věnujeme hodnému člověkovi psa.“ „Jé, pane, to máte ale smůlu, zrovna před chvíli si ho odvedla nějaká paní.“Hm, a něco jiného k jídlu nemáte?“
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>