Vsadí se kulturista s erotomanem, kdo déle vydrží. Kulturista bude nosit z přízemí do pátého patra ženské a erotoman je bude uspokojovat, a kdo to vydrží déle, vyhrává. Večer začne kulturista nosit a erotoman každou uspokojuje. Tak to jde celou noc. Ráno kulturista se slovy "já už nemůžu" odpadne. Z toho plyne poučení, že je lepší mít styky než donášet.
Na jedné farmě žil farmář se ženou a třemi syny. Jednoho rána se žena probudila a vidí na louce ležet jedinou jejich krávu, dočista mrtvou. Přepadla ji beznaděj - jak teď sežene obživu pro svoji rodinu? Dostala se do velice silné deprese a oběsila se v kuchyni. Když se probudil její muž, také on viděl, co se stalo. Kráva mrtvá, žena mrtvá - naprosto bezvýchodná situace. Popadl pušku a střelil se do hlavy. Nejstarší syn se probudil, spatřil, co se stalo a rozhodl se, že půjde k řece a utopí se. Došel k řece a tam na břehu našel sedět vodní vílu. Ta mu řekla: "Znám příčiny tvého zoufalství. Pokud se se mnou pětkrát v řadě pomiluješ, pomocí kouzel oživím tvé rodiče i krávu." Syn souhlasil, ale po čtvrtém vyvrcholení se zhroutil a nebyl schopen dál pokračovat. Víla ho tedy vtáhla do vody a utopila. Další syn se probudil a také se rozhodl se utopit. U řeky jej oslovila víla: "Když se se mnou desetkrát pomiluješ, všechno napravím." Tak to mladík zkoušel, vydržel sedmkrát, ale víle to nestačilo a i jeho utopila. Když se nejmladší syn probudil a zjistil, že kráva i rodiče jsou mrtví a bratři zmizeli, také se vydal k řece. Víla tam na něj už čekala a povídá: "Viděla jsem, co se stalo, ale mohu to všechno napravit, pokud se se mnou patnáctkrát pomiluješ." Mladík odpověděl: "To je všechno? Jen patnáctkrát pomilovat? Proč ne dvacetkrát?" Vílu to poněkud zarazilo a mladík pokračoval: "Sakra, proč ne pětadvacetkrát?" Víla váhala s odpovědí a mladík přidal: "Co takhle třicetkrát?" "Dost!! Dobře, když mě třicetkrát pomiluješ bez odpočinku, tak všechny zase oživím." Teď se ale zarazil mladík: "Hele, moment. A jak mi zaručíš, že třicet čísel v řadě tě nesloží stejně jako tu krávu?"
Na stavbě povídá mistr ostatním dělníkům: „Hele, chlapi, zítra se vrací do práce Milan po tom úrazu, jak spadl z lešení. Ale bohužel mu museli uříznout obě uši. Nepřeji si, aby se mu někdo smál, nebo o tom mluvil, víte, jak je citlivý.“ Druhý den Milan přišel do práce, všichni dělali, že nic nevidí. Pepa, který s ní dělal obklad, pořád nevěděl, o čem se má s ním bavit. Tak mu povídá: „Hele, Milane, tobě se tam v tý nemocnici asi zlepšil zrak, ne?“ „Jak jsi na to přišel?“ „No, že už nenosíš brýle!“
Malý černoušek chtěl být bílý. Strčil hlavu do mouky a šel se ukázat mámě. „Hele, mami!“ Ta vařila, ani se na něj nepodívala: „No jo, neotravuj!“ Táta: „Neotravuj! Nevidíš že čtu noviny!?“ Černošek si povídá: „Do prdele, 5 minut jsem bílý a už mě ti negři serou!
Redaktor viděl přes plot psychiatrické léčebny nový bazén. Viděl, jak do něj blázni skáčou ze startovacích bloků i z pětimetrové věže. Zašel za ředitelem a ptal se ho, jak to prospívá jejich léčbě. Ředitel odpovídá: „Velice. Tímto způsobem relaxují, odreagují se a v naprosté většině jsou pak i večer klidnější.“ „To je zajímavé,“ povídá redaktor, „a uvažujete o dalším rozšíření těchto metod léčby?“ „Zajisté,“ povídá ředitel, třeba zítra jim chceme napustit i vodu!“
V Praze je problém najít veřejné WC pro domorodce, natož pro cizince. Tak jeden černoch na poslední chvíli naštěstí došel k rozestavěnému hotelu, vlezl dírou přes plot a že se tam vyčůrá. Než stihl uronit první kapku, objevil se tam polír s bílou přilbou a ptá se: „Vy tady pracujete?“ „Ne,“ lámanou češtinou odpovídá černoch, „já tady nepracovat.“ „Tak koukejte položit ten kabel a mazejte odsud!“
Lenin jde po smrti jakožto ateista do pekla, a hned od začátku říká čertům: ˝Hele, vy tady dřete ve vedru, taháte těžká polena a zatápíte pod kotlema se sírou, a Lucifer si jen válí šunky, užívá si a buzeruje vás.˝ Mezi čerty vypukne nespokojenost a Lucifer proto volá do nebe: ˝Pane Bože, mám tady nějakýho Lenina a ten podněcuje vzpouru, nechceš si ho vzít do nebe? Tam by mohl dát pokoj.˝ Bůh souhlasí, ale Luciferovi to nedá a za měsíc volá: ˝Pane Bože, tak co ten Lenin, nedělá problémy?˝ ˝Ne, vše v pořádku.˝ Za dva měsíce znova: ˝Pane Bože, tak co ten Lenin, nedělá problémy?˝ ˝Ne, vše v pořádku.˝ odpoví Pánbůh. Za půl roku volá znova a ptá se: ˝Pane Bože, tak s tím Leninem je to pořád OK?˝ A Bůh odpoví: ˝Tak za prvé: Soudruhu Bože a za druhé: Neexistuju!˝
Dva černoši byli na pivo na Starém Městě. Vraceli se na Malou Stranu přes Karlův most. Protože nikde v okolí nebyl záchod, rozhodli se, že se vyčůrají do Vltavy. Jak tak čůrají z toho mostu, jeden povídá: „Člověče, ta voda je dnes nějaká studená!“ „A toho bahna na dně!“ dodává druhý.
Na maďarsko-rumunské hranici sedí proti sobě maďarský a rumunský pohraničník. Maďarský se cpe čabajskou klobásou, zapíjí to tokajským vínem, čas od času hodí něco i psovi. Ten rumunský z druhé strany hranice na to jen kouká a polyká naprázdno. Když si to Maďar všimnul, zeptal se: „Hele, chceš kousnout?“ „Mhm!“ dychtivě přikývl Rumun. „Azore, vem si ho!“
Kolem půlnoci jde chlap kolem hřbitova a slyší odtud slabý hlas: „Já jsem tu zahrabaný, já jsem tu zahrabaný...“ Jde za tím hlasem a vidí, jak z jednoho čerstvého hrobu trčí ruka a ozývá se hlas: „Já jsem tu zahrabaný!“ „Ale špatně,“ zvolal muž a zadupal ruku zpátky do hlíny.
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>