Řídící věž: „Oznamte nám očekávanou dobu příletu!“ Pilot: „Úterý by se mi docela hodilo...“
Letí letadlo, pohoda, všecko v pořádku jak má být – občerstvení, děti koukají z okýnka, dospělí pijí kafíčko, ostatní spí... Najednou se letadlo obrátí vzhůru nohama, všecko padá, věci, nepřipoutaní lidi; začne hrozný zmatek. Do toho napochoduje s úsměvem letuška: „Vážení cestující, prosím, uklidněte se, vůbec nic se neděje. Náš pilot má rýmu a zrovna si kape do nosu.“
Vzpomíná válečný veterán – pilot: „Ve válce jsem sestřelil mnoho letadel, z toho čtyři cizí...“
Rozčilený chlápek si zavolá letušku a stěžuje si: "S touhle společností už víckrát nepoletím! Vždycky dostanu to samé sedadlo, na oknech nejsou rolety, takže nemůžu spát, nevidím ani na video... A ti pitomci na vedlejším sedadle vždycky s něčím otravují!" Letuška: "Ale no tak, kapitáne, co kdybyste zmlknul a raději zkusil s tím letadlem přistát?"
Pilot umře, a protože byl za života svině, jde rovnou do pekla. Lucifer ho provází, aby si mohl vybrat, jak bude trávit věčnost. Otevře první dveře, tam pilotní kabina, v něm dva chlapíci, v očích smrt a vidí, jak se řítí přímo do horského masivu. „No to ne,“ otřepe se pilot, Lucifer jen pokrčí rameny a jdou dál. Druhé dveře, v místnosti zase kabina, šílející přístroje a dva piloti na pokraji šílenství se marně rvou s řízením, ale samozřejmě zbytečně, letadlo padá do moře. „Ne, to taky ne,“ zděsí se pilot a otevře poslední dveře. Tam zase kabina, tentokrát ale všecko v pořádku jak má být, obloha krásně modrá, pohoda, autopilot řídí, a u sedaček klečí dvě krásné letušky a kouří pilotům. „No tohle se mi líbí,“ zajásá chlápek. Lucifer se usměje: „Na to zapomeň, to je peklo pro letušky!“
Komunikace mezi věží a letadlem: "Tady kontrolní věž, volám let 4213. Kvůli zamezení hlučnosti změňte kurs o 45 stupňů doprava!" - "Tady let 4213. Letíme v osmi kilometrech. Jaký hluk tady sakra můžeme dělat?" - "Tady kontrolní věž. Kapitáne, slyšel jste někdy rámus, jaký udělá Boeing 727, když se srazí se sedm-čtyři-sedmičkou?"
V letištní hale posedává smutný chlap. Přisedne si k němu starší paní a soucitně se ptá: „Co se vám stalo?” - „Ale, uletělo mi letadlo.” - „No tak si to tak neberte,” utěšuje ho paní, „určitě chytnete další.” - „Ale já jsem pilot!”
Kdesi v pralese zuří obrovský lesní požár, katastrofa roku. Fotograf známého časopisu je pověřen to nafotit, a aby měl co nejexkluzivnější fotky, objedná mu šéf soukromé letadlo s pilotem. Fotograf dorazí na místo, na letiště, tam stojí letadýlko, v něm chlápek, pohoda. Fotograf si vleze do letadla, nachystá si aparát a požádá pilota, aby odstartoval. Vzlétnou, sice to není nic extra, letadýlko má co dělat, aby se udrželo ve vzduchu, ale letí. Fotograf se zamyslí a říká: „No, tak to prosím vemte na severní stranu požáru a udělejte několik nízkých přeletů.“ Pilot zbledne a nervózně se ptá, proč? „Víte, jsem fotograf a potřebuji udělat co nejlepší snímky, rozumíte...“ Pilot se zarazí a pak povídá: „Tím chcete říct, že nejste můj letecký instruktor?“
Letí letadlo a najednou si cestující všimnou, že jim hoří motory. Během okamžiku vypukne šílená panika, všichni ječí, šílí, blázní. Do toho se otevřou dveře pilotní kabiny a tam pilot s padákem na zádech, usměje se a povídá: „Ničeho se nebojte, hned skočím pro pomoc!“
Jedno letadlo muselo během přistání opravdu tvrdě bojovat s větrem a tak se svým strojem piloti dosedli víc než tvrdě. První důstojník se u východu z letadla loučil s cestujícími, usmíval se a říkal: "Děkujeme, že jste využili služeb naší společnosti." Všichni pasažéři tedy už pomalu letadlo opouští, jen stará babička s hůlčičkou a naslouchátkem se škobrtá směrem k pilotní kabině a když se tam došourá, ptá se pilota: "Synku, můžu se tě na něco zeptat?" - "Samozřejmě, madam, od toho jsem tady," odpovídá pilot. "Tohle... to... to bylo přistání, nebo nás sestřelili?"
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>