Chudý anglický šlechtic povídá za sychravého prosincového večera sluhovi: "Jean, přiložte do krbu." - "Bohužel, Sire, není čím." - "Dobře, Jean, přiložte mou vzácnou vykládanou komodu." - "Je mi líto, Sire, ale spálili jsme ji předevčírem." - "Tak přiložte mou cennou sbírku knih." - "Tou jsme topili včera." - "Dobře tedy. Obětuji to nejcennější, co mám. Přiložte mého loveckého psa." - "Bohužel, Sire. Shořel hned po vaší lady."
Jdou dva lordi večer z klubu pěšky domů. Najednou vidí, jak se k ním blíží parta chuligánů, která je asi okrade. Jeden z lordů se zastaví, vytáhne peněženku, vyndá 10 tisíc liber a dá je tomu druhému se slovy: "Tady ti vracím ten dluh!"
Jeden starší skotský lord napsal do redakce novin: "Jestli budete ještě psát o chamtivosti lordů, tak si ty vaše noviny přestanu půjčovat!"
Venku je hezky a lord se rozhodne, že se půjde vykoupat. Přijedou se sluhou k rybníku a lord povídá: "Jean, já se zde vykoupám, a tentokrát bez plavek, protože tu nikdo není." Vleze do vody, plave a najednou Jean zakřičí: "Vaše lordstvo, opatrně prosím, ať vám kapr neukousne přirození!" Lord se otočí a slastně povídá: "Jean, kapr nekouše, kapr žužláááááá."
Lord a lady po svatební noci: "Lady, včera jste urazila mé mužství!" - "Bože, můj drahý lorde, a čím???" - "V poslední chvíli jste ucukla a můj prvorozený syn Edward se roztříštil o pelest."
Mladý lord vstoupí do přepychové restaurace, je usazen ke stolu k mladé dámě. Lord ji po očku pozoruje, ta se však tváří velmi nepřístupně. Když přinesou lordovi polévku, poprosí dámu o sůl. Ta se na něj podívá, zbrunátní, vstane a zařve na celou restauraci: "NO DOVOLTE! NESEDÍTE TADY ANI DESET MINUT A UŽ MĚ LÁKÁTE DO POSTELE! TO JE NESLÝCHANÉ!!!" Lord zrudne, zablekotá omluvu a za pozornosti celé restaurace se přesune na druhý konec lokálu. Neuplyne ani deset minut, když si k němu s omluvným úsměvem přisedne ona mladá dáma. "Promiňte, mladý pane," začne s omluvou. "Víte, studuji psychologii na Oxfordu a velice mě zajímalo, jak se zachová gentleman, bude-li ve vybrané společnosti zcela znemožněn. Ještě jednou přijměte mou omluvu." - "Oh, nic se nestalo," praví on. Pak vstane a zařve: "COŽE?! TISÍC LIBER ZA JEDNU NOC?! TO JE PŘI TOM, JAK VYPADÁTE, SMĚŠNÉ!!!"
Lord Webster nemá rád příliš mnoho slov. Jeho sluha William se mu v tom dokonale přizpůsobil. Zvolá-li jeho pán ráno "Snídaně!", William přinese snídani, teplou vodu na mytí a osušku, vykartáčuje oblek, vyčistí boty, pomůže Jeho lordstvu s oblékáním a nechá přistavit kočár. Jednoho rána se však z ložnice ozve neobvyklé "Nemocen!" William příliš dlouho nepřemýšlí a odchází z domu. Když se vrátí po hodině zpět, ptá se ho Jeho lordstvo dotčeně, kde byl. "U lékaře, vyzvednout léky, objednat notáře kvůli poslední vůli, nechat vytisknout parte a zajistit pohřeb."
Lord Patrick už několik dnů silně kulhá a bolestí křiví tvář. Vrchnímu číšníkovi v klubu to už nedá a tak se osmělí a přímo se ho na to zeptá. "Ale kdepak úraz, příteli...," vysvětluje lord Patrick, "to mě jen tlačí tyto boty. Jsou mi totiž malé." - "Tak proč je Vaše lordství nosí?" diví se číšník. "Kvůli požitku." - "Požitku? Tomu nerozumím." - "Podívejte se, příteli, sotva ráno vstanu, už se se mnou manželka hádá, ve sněmovně marně prosazuji svoje geniální návrhy, u obědu si nepochutnám, protože trpím žaludeční neurózou, po obědě se u nás sejdou příbuzní, což je otřesné i pro zdravého člověka, tady mi v bridži nejde karta – a tak vlastně jediná moje radost za celý den je – vyzout si ty malé boty...!"
Vrátí se Lord ze služební cesty a ptá se svého sluhy: "Jamesi, je něco nového?" - "Na pahýlech vašeho sadu se usadily kavky." - "Cože? Z mého sadu jsou pahýly?" - "Ano, vaše Lordstvo, váš sad chytl od vašeho domu." - "Cože? Můj dům lehl popelem?" - "Ano, chytl od svíčky na katafalku pod rakví vašeho bratra." - "Můj bratr je mrtev? Jak se to stalo?" - "Zemřel, když souložil s vaší Lady." - "Ale Jamesi, to přece není nic nového." - "Máte pravdu, vaše Lordstvo, tak snad jenom ty kavky..."
Bohatý Američan kupoval od lorda Gilberta jeden z jeho zámků. Poté, co mu ukázal park, loděnici, stáje, tenisové kurty a přízemí zámku s obrazárnou, zavedl ho lord Gilbert do obytné části. Otevřel první dveře: "Tady bydlí můj syn." Otevřel druhé dveře: "Tady bydlí moje dcera." U třetích dveří: "To je můj apartmán." Pak přišli k další dveřím, lord Gilbert je otevřel a říká: "Tady bydlí lady Ruth." Lady byla v posteli s mladým mužem. Lord zavřel dveře, odvedl Američana do krásné rohové místnosti, kde byla křesla, stolek a překrásný bar. Lord Gilbert nalil hostovi i sobě sklenici whisky a nabídnul mu přípitek. Američan, ohromený jeho ledovým klidem, se ptá: "A co ten muž u lady Ruth?" - "Ten? Ten světským radovánkám nerozumí, on whisky nepije."
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>