"Představte si, co se mi stalo," povídá paní Horáčková sousedce. "Spletla jsem se a nasypala jsem manželovi do kávy místo cukru prášek na praní."
"A co na to říkal?" "Nic. Ještě pění."
Povídá manžel: "Maruško, kde je ten čaj?" Manželka se rozčiluje: "Prosím tě, ty nikdy nic nemůžeš najít. Čaj je přece nahoře v lékárničce, v dózičce od kakaa s nápisem sůl!"
"Mám pro tebe dvě zprávy," oznamuje mladá novomanželka svému choti, "jednu dobrou a jednu špatnou. Kterou chceš slyšet dřív?" "Raději tu jobovku, ať to mám za sebou." "Pekla jsem ti husu a spálila jsem ji." "No, co se dá dělat... a teď tu dobrou, ať se trochu potěším." "Natalia Oreiro je zase první v Esu!"
Stěžuje si muž sousedovi: "Moje stará snědla nějaký houby a teď pořád naříká!" "A co s tím děláte?" "No co by? Dal jsem si vatu do uší."
Cestovatele a jeho choť uvázali lidožrouti ke kůlu a teď připravují oheň a velký kotel. "Tak se mi zdá," povídá muž, "že si nás chtějí udělat k večeři." "Prosím tě," zlobí se žena, "ty pořád myslíš jenom na to žrádlo!"
Umírající manželka ulevuje svému svědomí: "Já to byla, která ti sebrala vkladní knížku s úsporami - a všechno jsem utratila s Karlem! Já to byla, která jsem ti byla s Karlem nevěrná a taky jsem ti byla nevěrná s Pepou. A já to byla, která jsem ti byla nevěrná s Bedřichem..." "Ale no tak, uklidni se, miláčku. Už na to nemysli, všechno je v pořádku," povídá manžel. "Já to byl, kdo ti nasypal do polívky jed na krysy!"
Manželka povídá manželovi: „Hele, podívej se na tu bílou slípku, je jakási smutná. Nebylo by lepší, kdybychom z ní udělali dobrou polévku nebo paprikáš?“ „A myslíš, že by ji to rozveselilo?“
Přijde manželka z koupelny do ložnice, manžel si ji prohlíží a kroutí hlavou: "Ty, hele, tys teda přibrala. Vždyť ty máš tu prdel širokou jak kombajn." Manželka se naštve, lehne si do postele a otočí se k muži zády. Ten začne škemrat, aby se k němu žena otočila a splnila své manželské povinnosti. Žena na to jen odvětí: "Přece kvůli jednomu suchému klásku nebudu otáčet celý kombajn."
Manželka volá manželovi do práce: „Miláčku, asi budu potřebovat odtáhnout. Myslím, že mám vodu v karburátoru.“ „Vždyť ty ani pořádně nevíš, co je to karburátor, a vůbec, kde stojíš?“ „Ve Vltavě, asi 3 metry od břehu...“
Stěžuje si paní Sylva kamarádce: „Ten můj už mě asi nemiluje. Je ke mně tak chladný...“ „Zkoušela jsi černé prádlo?“ „Zkoušela, samozřejmě“ přikyvuje Sylva. „No a co?“ „Zeptal se, kdo umřel.“
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>