Panu Smutnému zemřela manželka. Vydal se do pohřebního ústavu zjistit, kolik by stál pěkný pohřeb. „Za deset tisíc můžete mít moc pěkný a smutný pohřeb. Budou zaručeně plakat všichni přítomní, muži, ženy i děti.“ „A lacinější by byl za kolik?“ „Za osm tisíc. Ale to už budou plakat jen ženy a děti.“ „A ještě lacinější?“ „Pět tisíc, ale to už si popláčou jen staré babky a nejbližší příbuzní.“ Vdovec: „I to je na mne dost.“ Pak tu máme ještě za tisíc korun, ale to je spíš sranda, než pohřeb.“
Potkali se v kavárně tři kamarádky. Povídají si o všem možném a ta jedna se zmíní: „Ten můj Franta, jak mu sáhnu na pytlík, tak ho má studený.“ Ta druhá: „Ten můj Pepa taky.“ Třetí neříkala nic. Na druhý den se opět sešli a ta třetí, co neříkala nic, má modřinu pod okem. „Proboha, co se ti stalo?“ „Ale, večer jsem si lehla s manželem, šáhnu mu na pytlík říkám: „To je zajímavý, ty ho máš stejně studený jako Franta a Pepa.“
Povídá večer Růža Frantovi: „Ach, Františku! Na podzim to už bude 25 let, co jsme svoji. Budeme slavit stříbrnou svatbu!“ „Ani nápad!“ vyletí Franta. „Žádná stříbrná svatba! Počkáme ještě pět let a budeme slavit třicetiletou válku!“
Jde mladá muslimka po silnici v Bagdádu a deset metrů za ní jde její manžel. Kouká na to starý muslim a kroutí hlavou. "Hele, synku, pojď sem," řekne, když ho dvojice míjí. "Co blbneš? Tím, že jde tvá manželka před tebou, porušuješ korán a stavíš celý svět na hlavu! Přece jsi výš, jsi vůdce... To nevíš, že ženská má podle koránu jít nejméně pět metrů za tebou?" vyčítá mu děda. Mladý muž se usměje a povídá: "No jo, otče, ale když psali korán, tak ještě neznali nášlapné miny...!"
Jistý mladý muž stojí u otevřených dveří: „Jdu požádat o ruku vaší dcery Hanky. Je to ovšem jen formalita.“ „No dovolte,“ vzteká se budoucí tchán, “kdo vám řekl, že je to jen formalita?“ „Hančin gynekolog.“
Dvě známé na hřbitově: „A kdy zemřel váš muž?“ „Tři dny po svatbě.“ „Tak to netrpěl dlouho.“
Manžel se přichází dotázat na zdravotní stav své hospitalizované ženy. „Mám pro vás radostnou zprávu,“ usmívá se vrchní sestra, „vaše žena se brzo uzdraví.“ „A sakra,“ zašklebí se muž, „nevíte o někom, kdo by koupil fungl novou rakev?“
Chlapík má manželku strašnou nymfomanku. Pořád by se jenom milovala. Sotva přijde domů z práce, už ho ta jeho tahá do postele. Pořád musí vymýšlet nové a nové polohy. Je z toho, samozřejmě, pěkně udřený. Tak taky jednou zajde k sousedovi a stěžuje si mu, jakou to má doma dračici. Ptá se ho, jestli nezná nějakou novou polohu. Soused se zamyslí a povídá: „A na bubláka to znáš?“ „Neznám, co to je?“ „No,“ praví soused, „to napustíš plnou vanu vody, přivedeš manželku, předkloníš si ji tak, aby měla hlavu ve vodě, no a pereš to do ní tak dlouho, až dobublá. Tak poznáš, že už je hotová!“
Manželka kárá svého muže: „Prosím tě, co na ty Pamele Anderson vidíš? Odmysli si její obličej, poprsí, boky, nohy a co ti zbude?“ „Ty!“
U Balíků už měli šest dětí. Praví jednou Jura Anče: „Tak už to dál nejde, odteď budu spát nahoře na seně.“ „Když myslíš, že to pomůže, tak já taky...“ hlásí se Anča.
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>