Po svatebním obřadu přichází k ženichovi muž, podává mu ruku a říká: „Já jsem Karel.“ „Který?“ nechápe novomanžel. „Ten, o kterém budete slýchat celý život. Kdykoliv něco uděláte špatně, řekne vám Věruška: ´Jo, kdybych si bývala vzala Karla...“
Měla se vdávat jedna taková rozhoďnožka, a že už dávno neměla o panenství ani páru, ptá se maminky, jak to zaonačit, aby její nastávající nepoznal, že už není poctivá. Máma jí poradila, ať jde k řezníkovi, ten ať jí odřeže kus blány z hovězího boku a to ať potom narafičí do postele. Tak se i stalo. Novomanžel nic nepoznal a ona mu ráno s hrdým úsměvem podává tu blanku: „Vidíš? Toto je důkaz, že jsem byla poctivá.“ On na to chvíli hledí a potom povídá: „No, že je to panenská blána, to vím. Ale kde se na ní vzalo razítko Severomoravský masný průmysl, to nechápu...“
„Musíš se otáčet za každou ženskou?“ zlobí se manželka. „No a co, když má člověk půst nebo dietu, to ještě neznamená, že si nemůže prohlídnout jídelní lístek!“
Paní Hovorková tahá svého muže domů ze striptýzu a říká mu: „Táto! Lahůdky jsi viděl, večeřet budeš doma!“
Šedesátiletá žena se vrátí jednoho dne domů a z ložnice slyší podivné zvuky. Otevře dveře a vidí svou čtyřicetiletou dceru, jak si hraje s vibrátorem. „Co to tu vyvádíš?“ ptá se matka. „Mami, je mi čtyřicet a podívej se na mě. Jsem šeredná. Nikdo si mě nevezme, a tak tohle je něco jako můj jediný dostupný manžel.“ Matka pokývne hlavou a nechá dceru být. Druhého dne se scéna opakuje, až na to, že dceru načapá otec. A stejná je i její odpověď. Třetího dne matka přijde domů a vidí manžela v obýváku u televizoru. V jedné ruce pivo, ve druhé vibrátor. „Co ty tady vyvádíš?“ „Co bych vyváděl, otevřel jsem si pivo a dívám se se zeťákem na fotbal!“
Potkají se po čase dva přátelé a ten jeden tak nějak rozpačitě řekne: „Poslouchej, Lojzo, nic mně do tvých věcí není, ale když ti umřela první žena, vzal sis její sestru a teď, když jsi ovdověl podruhé, budeš si brát další sestru. To je ti ta rodina tak sympatická?“ „Sympatická? To zrovna - ničím tu bandu mizernou za každou cenu...“
Mladí manželé jedou na dovolenou a pět dní nevylézají z chaty. Sousedka zaklepe na dveře a ptá se jich, zda-li jsou živi a co vůbec jí. Manželé odpovídají: „Živíme se ovocem lásky.“ Sousedka jim na to odpoví: „Tak mi ty slupky z ovoce nevyhazujte na dvorek, už se mi udávilo pět slepic.“
„My máme s manželkou oddělené ložnice,“ povídá pan Mertlík. „A jak to děláte, když na vás přijde touha po společné noci?“ „Jednoduše, lehounce písknu a manželka přijde.“ „No dobře, ale co, když má chuť manželka?“ „Pak přijde ona a zeptá se: Nepískal, jsi drahý?“
Manžel: "Co kdybysme si dnes vyzkoušeli nějakou novu polohu? Například se vyměníme." Manželka: "Dobrý nápad. Ty si stoupneš k dřezu a budeš mýt nádobí a já si sednu a budu prdět na pohovce!"
Stojí nahatý chlap před zrcadlem, dívá se na toho svého a říká si: Kdybych ho měl tak o dva centimetry delší, tak jsem král!“ Zaslechla to manželka, poklepe mu na rameno a povídá: „Jo, a kdybys ho měl o dva centimetry kratšího, tak jsi královna!“
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>