Jeden chlápek zrovna nastoupil z konkursu na místo ředitele velké technické firmy. První den se v práci setkal s bývalým ředitelem, který mu předával kancelář. Když byli chvíli o samotě, tak mu jeho předchůdce podal tři obálky a řekl mu: "Když narazíte na problém, o kterém si budete myslet, že je neřešitelný, otevřete jednu obálku a proveďte, co je uvnitř." Nová práce se chlápkovi líbila, obchody šly dobře, ale po šesti měsících začal najednou klesat obrat a žádné opatření nepomáhalo. Když chlápkovi došla inspirace, vzpomněl si na tři obálky. Otevřel první z nich a četl: "Obviňte svého předchůdce." Tak tedy svolal tiskovou konferenci a taktně shodil vinu na svého předchůdce ve funkci - takové ty řeči o skrytých nepořádcích v účtech a kontrolách. Noviny a také burza zareagovaly pozitivně a obchody se zase začaly hýbat. Asi o rok později opět došlo k propadu tržeb spojenému s vážnými personálními problémy. Chlápek sáhnul do šuplíku a z druhé obálky vyndal pokyn 'Reorganizujte'. Provedl tedy velkou reorganizaci a opět se firma rychle dala dohromady. Po roce a půl přišla další vlna problémů. Šéf se zavřel v kanceláři, vytáhl ze šuplíku třetí obálku a otevřel ji. Vzkaz zněl takto: "Připravte tři obálky."
Přišla takhle žena do pohřebního ústavu dojednat podrobnosti pohřbu svého manžela. Řekla řediteli ústavu, že chce, aby byl její manžel pohřben v tmavě modrém obleku. On se jí zeptal: "Nebylo by jednodušší jej pohřbít v tom černém obleku, který má na sobě?" Ale ona trvala na svém a dokonce mu k tomuto účelu dala nevyplněný šek. Když nastal čas obřadu, vdova se dostavila na hřbitov a vidí, že její manžel leží v rakvi v krásném tmavě modrém obleku. Přistoupila tedy k řediteli ústavu a pochválila ho, že se jí oblek velmi líbí. Pak se zeptala na cenu. On říká: "Víte, vlastně to nestálo ani korunu. Totiž, stala se velmi zajímavá věc. Hned, jak jste odešla, přivezli jiného nebožtíka, který čirou náhodou měl na sobě tmavě modrý oblek. Byl asi tak stejně velký, jako váš muž. Tak jsem se zeptal vdovy po něm, jestli by jí vadilo, kdyby byl její muž pohřben v černém obleku. Řekla, že to vůbec nevadí, že to je dobré. No... a tak jsem jenom prohodil hlavy."
V jedné firmě uspořádali softballové utkání mezi dvěma odděleními - marketingem a informatikou. Počítačoví experti chlápky z marketingu jasně vyklepli. Následující informace, připíchnutá na podnikové nástěnce, jasně ukazuje, jak si na sebe marketingové oddělení vydělává:
"Oddělení marketingu s potěšením oznamuje, že letošní softballovou sezónu zakončilo na pěkném druhém místě, když prohrálo jen jedno jediné utkání. Oddělení informatiky se naproti tomu sezóna příliš nevyvedla, když dokázali zvítězit pouze v jediném zápase."
Vedoucí velkého oddělení si pozve do kanceláře nové zaměstnance, aby je uvedl na pracoviště. Hned, jak vejdou, se ptá prvního: "Jaké je vaše jméno?" "Karel." "Člověče, nevím, kde jste dosud pracoval, ale tohle si nezvykejte. Tady je zvykem, že podřízení se oslovují příjmením, aby to nesnižovalo autoritu nadřízených - takže já říkám podřízeným Novák, Zelenka a podobně. A podřízení mně smějí říkat pouze pane Veselý a nebo pane vedoucí. Jasné? Tak znova, jak se jmenujete?" "Karel Miláček!" "Tak poslyšte, Karle, pracovní doba je..."
Když se majitel obchodu vrátil po obědě do kanceláře, všiml si, že jeden z jeho prodavačů má ovázanou ruku. Než se jej stihl zeptat, prodavač sám spustil: "Pane, mám dobré zprávy. Víte, jak jsme tady měli ten hrozně ošklivý oblek, co jsme dva roky nemohli prodat?" "Myslíte tu odpudivou růžově modrou záležitost?" "No, přesně tu. Tak tu jsem prodal!" "Uff, to je opravdu radostná zpráva. Byl to ten nejošklivější oblek, jaký jsme kdy měli. Ale řekněte mi, co máte s rukou!" "No, víte, ten chlápek, no, když jsem mu prodal ten oblek, jeho slepecký pes mě pokousal."
Přijde pan Novák do music-shopu, že by rád nějaký ten super vodvaz. Tak mu prodavač pustí poslední hit: "Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko..." "Neeee, to ne, něco pořádného, nějaký super vodvaz, co pořádně šlape!" Tak mu prodavač pustí jinou, prostě něco super: "One, two, one two three four..." "Jo, to je ono, to beru!" Tak Novák přijde domů a pustí si ten nářez: "One, two, one two three four, sluníčko, sluníčko, popojdi maličko..."
Z konkurzu na sekretářku: "Mluvíte nějakým cizím jazykem?" "Ne, jen česky, ale zato hodně."
Šéf péruje podřízeného: "Člověče, vy pomalu chodíte, pomalu děláte, pomalu vám to myslí... Je vůbec něco, co vám jde rychle?" "Ano, pane šéf. Rychle se unavím!"
Instruuje mistr učedníka: "Poslechni, Jardo, já toho moc nenamluvím, ale jak takhle ukážu prstem, tak to znamená, že hned přiběhneš." "To se jistě shodneme, pane mistr," povídá Jarda, "já toho také moc nenamluvím. Když takhle zakroutím hlavou, tak to znamená, že nepřiběhnu!"
Na úřadě práce: "Hledám nějakou práci. Mám osm dětí." "Hm... A co ještě umíte?"
<
51,
52,
53,
54,
55,
56,
57,
58,
59,
60,
61,
62,
63,
64,
65,
66,
67,
68,
69,
70,
71,
72,
73,
74,
75,
>