Politici jsou lidé, kteří nám pomáhají v těžkostech, do kterých bychom se vůbec nedostali, kdybychom je nevolili...
Telefonát do rádia Impuls: "Dobrý den, jsem majitel Harvardských investičních fondů, chtěl bych všem nechat zahrát píseň od TATOO – ´Nas nědogoňat´..."
"Miluješ, mě, Lenko?" "Ale já jsem Mirka..." "Do prdele! Když děláš bordel kvůli takové malichernosti, tak bude lepší, když se rozejdeme."
Typický obsah ženského časopisu: Prvních 50 stran – kuchařské recepty. Posledních 50 stran – rady jak zhubnout.
Jednoho dne zahynul při autonehodě úspěšný personalista. Jeho duše vystoupala k Bráně Nebeské, kde ji přivítal svatý Petr. "Ty, personalisto, vítej v Nebi, ale současně ti musím říct, že pro nás představuješ jistý problém. Ještě tu nemáme žádné personalisty, a tak pořádně nevíme, co s tebou. A když u někoho nevíme, co s ním, máme takové malé pravidlo: Na jeden den ho pošleme do Pekla, na druhý den ho máme u nás v Nebi a nakonec si sám vybere, kde chce zůstat." "No, já bych snad zůstal rovnou tady, nač tolik čekání..." navrhl personalista. Ale svatý Petr zakroutil hlavou: "Pravidla jsou pravidla." Tak svatý Petr posadil personalistu do výtahu a poslal ho až úplně dolů, do Pekla. Dveře výtahu se otevřou a personalista vidí krásné zelené louky, po kterých se procházejí šťastní lidé a vesele se mezi sebou baví. Všichni jsou dobře oblečení, spokojení a je mezi nimi plno jeho přátel, personalistů! Přiběhnou k němu, uvítají se, vzpomínají na staré časy. Potom ho seznámí s Ďáblem, příjemným, vtipným pánem, a ten je všechny pozve do místní restaurace na exotickou večeři, u které popijí, popovídají si a čas uletí, až je ráno, a personalista musí do výtahu a do Nebe. Následující den stráví personalista v Nebi. Sedí si na obláčku, příjemně si brnká na harfu, pozpěvuje si oblíbené písničky. A den uteče, ani neví jak. Přijde večer a svatý Petr si zavolá personalistu: "Tak, byl jsi v Pekle, byl jsi i v Nebi, kde bys rád zůstal?" "Víš, svatý Petře, nebylo mi u vás zle. Ještě nikdy jsem nestrávil takové dva příjemné dny jako tyto poslední. Ale víš, tam dole v Pekle mám přátele a ti na mě určitě čekají... Nezlob se, raději bych zůstal v Pekle." Svatý Petr přikývl a poslal personalistu výtahem zpět do Pekla. Dveře výtahu se otevřou a personalista nevěří vlastním očím: Místo zelených luk rozoraná olejová zemina, odpadků po kolena a jeho přátelé odění do hadrů a zubožení na kost tyto odpadky sbírají a třídí. Ani se na něj nepodívají, oči upírají jen na svou smutnou a zapáchající práci. Najednou k němu přistoupí Ďábel a vezme ho kolem ramen. "Poslyš, Ďáble, já to nechápu... Včera to tu bylo samá zeleň, radost, spokojenost a pohoda, a dnes je to jedno obrovské smetiště, kde nemá nikdo na nikoho ani čas, ani náladu!" Ďábel se pousměje: "To víš, včera jsme s tebou dělali personální nábor. Dnes už jsi součástí týmu..."
Víte, jak se slovensky řeknou tanga? - TRI NITI V RITI
Kanibalové zajmou dva Čechy a před snědením jim chtějí splnit jedno přání. První si přeje poslechnout si naposledy Lunetiky a je mu to přislíbeno. Druhý má přání: "Jestli on chce Lunetiky, pak v tom případě mě snězte jako prvního!"
Dvorní kapelník jednou zastihl císaře France Josefa hrajícího na flétně a začal pochlebovat: "Škoda, že se nevěnujete muzicírování." Císař suše odvětil: "Proč? Jako císař se také nemám špatně."
Šéf Pavla Čady náhle zemře, Pavel vycítí příležitost a upaluje za ředitelem s nabídkou: "Co kdybych to místo šéfa vzal já?" Ředitel kvituje nabídku s nadšením: "Já bych byl všemi deseti pro, ale domnívám se, že hrobník by nesouhlasil!"
Korpulentní dáma nastoupí do tramvaje: "Je tu nějaký gentleman, který by mně pustil sednout?" Zvedne se mladý muž: "Tak já kouskem místa přispěju!"
<
76,
77,
78,
79,
80,
81,
82,
83,
84,
85,
86,
87,
88,
89,
90,
91,
92,
93,
94,
95,
96,
97,
98,
99,
100,
>