Církevní 31-40

< >

Staří manželé byli spolu už padesát let a každou neděli chodili společně na mši. Vždycky, jakmile začala bohoslužba, manžel tvrdě usnul a ženu to štvalo. Po padesáti letech už to nevydržela a vzala s sebou velkou jehlici do klobouku, rozhodnutá tentokrát muže udržet bdělého. Přišli do kostela, posadili se a za chvilku manžel jako obvykle spal. Právě když farář položil shromáždění řečnickou otázku: "A jak říkáme Spasiteli světa?", přišla jehlice ke slovu. Trochu moc silně, a tak starý muž vyskočil a zařval: "Ježíši Kriste!" Farář byl šokován. Za celou kariéru se mu nestalo, že by při kázání někdo projevil aktivitu, natož právě tento notorický spáč. Pokračoval však dále a také starý pán za chvilku opět usnul - zrovna když kněz otázku zopakoval: „Jak oslovujeme svého Pána a Spasitele všeho lidstva?" A v tomto okamžiku zajela ostrá jehlice znovu do starcova těla. "Ježíši Kriste!" zaječel postižený ještě hlasitěji. Farář se opět zarazil, ale záhy navázal na přerušenou řeč. Muž začal opět klimbat a žena se zaposlouchala do kázání. Teprve po chvíli si uvědomila, že manžel zase chrápe. Potřetí použila jehlici právě při slovech kazatele: "A co myslíte, že řekla Eva Adamovi, když mu porodila třísté dítě?" Děda na celý kostel zařval: "Ještě jednou do mě tu prokletou věc zarazíš, tak ti ji vyrvu a nacpu ti ji do prdele!"

Sedí kněz ve zpovědnici a poslouchá: "Otče, je mi 80 let a už 50 let jsem ženatý. Celý život jsem byl manželce věrný, až do včerejška. Včera jsem se celou noc miloval se 17-letými dvojčaty." "A kdy jste byl naposledy u zpovědi, dědo?" "Já? Nikdy! Já jsem Žid." "Tak potom proč mi tady vykládáte své hříchy?" "Víte, já se dnes chlubím každému..."

Sedlákovi umře nejdřív koza, potom kráva a nakonec i manželka. Zničený sedlák si sedne na mez a běduje: "Panebože, co jsem provedl, že mě takhle trestáš?" Zjeví se mu pánbůh, škrábe se na bradě a povídá: "Já ti vlastně ani nevím, ty mě prostě tak nějak sereš."

Přijde chlapík se zdechlým psem za katolickým farářem: "Pane faráři, umřel mi pes, prosím vás, chtěl bych, abyste za něj odsloužil zádušní mši." "Ale vždyť víte, že to nejde!" "Ale já jsem s tím pejskem žil 10 let a měl jsem ho velmi rád!" "Ale vždyť pes nemá duši! Víte co, dám vám tip. Za městem je taková sekta. Zkuste to tam." "Pane faráři, a myslíte, že bude stačit dvacet tisíc?" "Člověče, to jste měl hned říct, že pejsek byl katolík...!"

Nápis u vchodu do kostela v Itálii: "Vstoupit do chrámu v tričku a šortkách je stejný hřích, jako svést manželku bližního svého." Pod to někdo dopsal: "Vyzkoušel jsem obojí, nedá se to srovnat!"

Jde farář a šlápne do hovna. "Hergot, hovno! Sakra, řekl jsem "hovno"! Do prdele, řekl jsem "sakra"! Kurva, řekl jsem "do prdele"! Do píče, řekl jsem "kurva"! Já to mrdám, stejně jsem nechtěl být farářem!"

Malý klouček napjatě sleduje kněze, který hřebíkama přibíjí oznámení na vývěsku. "Chceš si přečíst, co nového tady oznamuji?" ptá se kněz. "No, spíš chci slyšet, co budete říkat, až se klepnete do prstu."

Sejde se katolický kněz, mohamedánský imám a židovský rabín. Baví se o víře a začnou se také bavit o síle modlitby. Katolický kněz říká: "To jsem jednou šel zaopatřovat nemocného do vzdálené vesnice. Jdu přes les, pole a louky, naráz se přihnaly mraky, šílená bouřka, průtrž mračen, nebylo kam se schovat. Tak kleknu, prosím Boha o ochranu. Najednou - všude okolo liják, nade mnou modrá obloha a já jsem v suchu došel až k cíli. "Mohamedán na to: "To je nic, tobě šlo jen o zdraví, mě šlo přímo o život. Jel jsem na velbloudovi pouští. Naráz se přihnala písečná bouře, nebylo kam se schovat. Padnu k zemi a prosím Alláha o ochranu. Najednou - všude okolo bouře, nade mnou modrá obloha a já jsem v bezpečí dojel k cíli. "Židovský rabín na to: "Pánové, to není nic proti tomu, co jsem zažil já. Jdu v sobotu v Paříži po hlavní ulici a naráz uvidím na zemi plnou peněženku. Chci ji zdvihnout, ale naráz si uvědomím, že je sobota - sabat a já se nesmím dotýkat peněz. Přece tam ale tu peněženku nemůžu nechat ležet. Pozvednu oči k nebi, modlím se k Hospodinu. Najednou - všude okolo sobota, nade mnou úterý."

Dvě řádové sestry jedou autem a dojde jim benzín. Auto škytne a zastaví, sestry vystoupí a v dáli uvidí benzínovou pumpu. Dojdou tam a prosí pumpaře, jestli by jim nenatočil trochu benzínu, aby dojely k pumpě a mohly natankovat. "Ale beze všeho, sestry" povídá pumpař, "máte kanystr?" "Nemáme. Nemohl byste nám, prosím, nějaký půjčit?" ptají se sestry. "Zkusím něco najít" povídá pumpař. Za chvíli se vrátí a říká: "Sestry, víte, je mi to nepříjemné, ale, no..., mám tu jen starý nočník. Jestli Vám to nebude vadit, tak Vám ho půjčím." "Ale nevadí, to je v pořádku." Pumpař tedy natočil trochu benzínu do nočníku, sestry poděkovaly a vracejí se ke svému autu. Přijdou k autu a nalévají benzín z nočníku do nádrže. Jede kolem náklaďák, řidič zastaví, vykloní se z okénka, vytřeští oči na sestry, jak nalévají nočník do nádrže a povídá: "Teda sestry, Vaši víru bych chtěl mít!"

Zemře pan farář a přijde k nebeské bráně. Zatluče na ni. Svatý Petr pootevře a říká: "Musíte chvíli počkat." Tak se tedy posadí na lavici před bránou a čeká. Za chvíli přijde k nebeské bráně autobusák Pepa. Taky zatluče a svatý Petr hned otvírá a říká: "Pojď dál." Teď to však ve faráři zavřelo: "Svatý Petře, jak to, že Pepa může jít hned, a já, osoba posvěcená a zasloužilá, tady musím čekat?" Svatý Petr odpoví: "To máte tak, důstojnosti: Když vy jste v kostele kázal, tak všichni spali. Ale když tady Pepa jel s autobusem, všichni se modlili."

< 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, >