Novic přijde do kláštera, opat ho provází po celém klášteře, ukazuje mu celu, kde bude bydlet, jídelnu, kde bude jíst, modlitebnu kde budou ranní modlitby, kapli, kde budou mše, záhonky, které bude okopávat, kuchyň, kde bude pomáhat a nakonec ho zavede do sklepa, kde v prostředku stál velký sud s dírou. „Pochop, všichni jsme jen lidé. Když pocítíš sexuální touhu, přijď se sem uspokojit. Jestli chceš, můžeš si to hned vyzkoušet.“ Novic neodolal zvědavosti. Nabídku představeného přijal a ze sudu bylo slyšet mlaskání. Uspokojený se obrátil k představenému s otázkou: „A můžu sem chodit každý den?“ „Ano, kromě pondělka a pátku. V pondělí máš službu v kuchyni a v pátek v sudě.“
Klášter vysoko v horách zásoboval jeden rybář čerstvými dary moře. Denně za každého počasí obětavě leze nahoru s nůší
plnou ryb. Jednoho dne za deštivého počasí a silného větru stane uondám nahoře před branou kláštera, ale opat povídá:
"Dneska ne, synu." Rybář se zklamaně otočil a plazí se s plnou nůší dolů. Už je téměř ve vsi, když uslyší voláni. Ohlédne
se a viděl, jak na něj opat mává a posunkem ukazuje, aby se vrátil. Rybář povzdechne a znovu stoupá vzhůru. Když se z
posledních sil vyhrabe k bráně kláštera, vyjde mu vstříc opat a povídá: "A zítra taky ne...!"
Mladá jeptiška u zpovědi: "Velebný pane, já jsem byla s klášterem na autobusovém zájezdě a zhřešila jsem tam." "Tak se,
dcero, pomodli dvakrát Otčenáš a jednou Zdrávas a bude Ti odpuštěno." Za chvíli druhá jeptiška: "Velebný pane, já jsem byla
s klášterem na zájezdě a třikrát jsem tam zhřešila." "Dobře, sestro, i tobě dávám rozhřešení. Třetí jeptiška: "Velebný pane,
já jsem byla s klášterem na zájezdě a pětkrát jsem tam zhřešila s chlapem." Farář obrátil oči vsloup a tiše zaklel:
"Krucifixhimlhergothalelůja, takový bezvadný zájezd a já se, blbec, nepřihlásil!"
Jeptiška přišla do potravin těsně před závíračkou a chtěla litr rumu. Prodavač se diví: "Já myslel, že vy jeptišky
nepijete." "Samozřejmě, že ne, to je pro matku představenou, ona to používá jako prostředek proti zácpě." Když se pak
prodavač vracel přes park domů, uviděl na lavičce tu jeptišku totálně ožralou, s prázdnou lahví rumu v ruce. Znechuceně jí
říká: "Sestro, vždyť jste mi říkala, že to máte jako projímadlo pro matku představenou!" "No vždyť jo, škit, až mě uvidí,
tak se z toho posere!"
Farář vběhl do kostela a povídá celý zhrožený kostelníkovi: "Sodoma komora, Sodoma komora, co se tam venku děje!
Představte si, vejdu do našeho městského parku a hned na druhé lavičce on a ona a celí nazí! Jdu dál, za chvíli ona a ona,
jdu ještě dál a tam on a on! Sodoma komora! Kostelník povídá: "To máte štěstí, že jste nepřišel o pět minut dřív, to by jste
viděl já a já!"
Mladý farář střídal na farnosti vysloužilého starého faráře. Ten mu několik týdnů předával svoje zkušenosti a při
odchodu mu řekl: "Když nebudeš něco vědět, tak se zeptej kostelníka, ten je tady téměř tak dlouho jako já. "Všechno šlo
dobře, jednoho dne u zpovědi: "Otče já jsem zhřešila, držela jsem ho v ruce." "Třikrát otčenáš, pětkrát zdrávas a bude Ti
odpuštěno. "Další: "Otče, já jsem ho měla v puse." Mladý farář si říká, že to se starým nerozebírali, ale vzpomněl si na
kostelníka. Tak za ním vyběhl a ptá se: "Co dával starý za orální sex?" Kostelník: "Nevím, jak komu, ale mně dával 50 Kč."
Potkají se dva faráři a stěžují se jeden druhému: "Ten svět je pořád horší. Snad nám i celibát zruší." "Máš pravdu,"
přikyvuje druhý, "toho my se už ale nedočkáme." "My ne, ale naše děcka možná ano."
Jednou se vybourá autobus, ve kterém jely i čtyři jeptišky. Ty přijdou do nebe a u nebeské brány je zastaví svatý Petr a ptá se, jestli se někdy dotkly mužského přirození. Ta první povídá, že ho jenom viděla. "Tak běž tam a vypláchni si oči ve svěcené vodě." - " A co ty?" ptá se druhé. "No, já jsem se ho dotkla, ale pouze rukou." - "Tak jdi a umyj si tam ruce." Najednou se ta čtvrtá protlačí před tu třetí a povídá: "Já bych si s dovolením vykloktala, dříve, než si v tom sestra Agáta umyje prdel."
Pan farář se pokouší vysvětlit dětem v hodině náboženství, co je to zázrak. "Pověz mi Pepíčku, když spadne někdo pod
traktor a nic se mu nestane, co je to?" "Štěstí," odpovídá Pepíček. "No a když spadne pod traktor podruhé a zase se mu nic
nestane?" "No, tomu se říká náhoda." "A představ si," povídá již zasmušilý farář, "že se mu to stane potřetí, co je to?"
"Tož to bych řekl, že už v tom má praxi."
Babka Kolajka sedí v kostele a vedle na lavici má zuby. Přijde k ní pan farář a povídá: "Babičko, když vás bolí zuby,
tak nezpívejte..." "Ale to nejsou moje, pane faráři, vzala jsem je starému, aby mně zatím doma nesnědl karbanátky."
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>